Ze zprávy ale také vyplývá, že EGF za celou dobu své čtyřleté existence byl nejméně prospěšný v České republice: „Irsko vede tabulku srovnání členských států s více než 12 600 pracovníky, kterým se dostalo pomoci. Následuje Španělsko s 9600 pracovníky. Naopak v České republice a Bulharsku se dostalo pomoci jen 450, respektive 650 pracovníkům,“ uvádí zpráva.
Exkomisaře Vladimíra Špidlu, který EGF v unii prosadil, tato statistika nepřekvapuje: „Česká republika obecně čerpá fondy velmi špatně. Těžko to může být lepší v globalizačním fondu.“
Fond po svém vzniku v roce 2007 nebyl nejprve příliš využíván, každoročně do Bruselu přišlo méně než deset žádostí firem o pomoc. To se změnilo v roce 2009, kdy eura z EGF začala pomáhat propuštěným z firem postižených krizí. V roce 2010 to bylo už 73 žádostí o pomoc. Mezi nimi i první z ČR od pobočky světového výrobce potravin a spotřebního zboží Unilever. Ta požádala o 324 tisíc eur (asi osm milionů korun) na uhrazení programu pomoci s hledáním práce několika stovkám lidí, kteří přišli o práci v závodě Unileveru v Nelahozevsi.
Evropské firmy se tak již naučily fond využívat na rekvalifikaci při propouštění a tak vedle krizí nejpostiženějších zemí úspěšně z EGF žádají třeba i německé či nizozemské firmy. Podle Bruselu bude fond do budoucna „hrát klíčovou úlohu v boji proti nezaměstnanosti“.
Fond se bude nejspíš dál rozrůstat i proto, že Evropská komise ve víceletém rozpočtu EU po roce 2013 navrhuje EGF využívat i pro dotace zemědělců v rámci společné zemědělské politiky. „Se společnou zemědělskou politikou jsem původně nepočítal. Jinak s fondem jako s protikrizovým nástrojem a nástrojem pro strukturální změny ano,“ řekl tvůrce fondu Špidla.
