Jen co si Česko zákonem nařídilo a letos poprvé schválilo pevný podíl výdajů na obranu ve výši 2 % HDP, začínají se na obzoru objevovat první vlaštovky dalšího zvyšování tohoto podílu. Vojensky jde asi o racionální požadavek, které by ovšem ekonomicky a politicky vytvořil snad ještě třaskavější výbušninu, než jakou představuje reálná hrozba válečného útoku na Českou republiku.
Německý ministr obrany Boris Pistorius hovořil na mnichovské bezpečnostní konferenci o nutnosti vynakládat na obranu více než 2 % HDP – konkrétně zmínil podíl ve výši 3 až 3,5 procenta.
I když nic takového není zatím navrhováno ke schválení, a i když řada zemí NATO (konkrétně je jich 13) neplní ani dvouprocentní závazek, tlak na další navyšování obranných výdajů je přímo hmatatelný.
A nejde jen o nedávné kontroverzní vyjádření Donalda Trumpa, který je v exaltovaném burcování k vyšším vojenským výdajům dlouhodobě konzistentní. Viz třeba také nově prezentované vize šéfa tuzemské armády Karla Řehky, který volá po nové formě personálních odvodů do armády a budování širších vojenských záloh, potažmo větší profesionální armádě, což samo o sobě vytváří poptávku po dodatečných finančních zdrojích.
Ostatně i ze samotného tuzemského ministerstva obrany zaznívají výroky naznačující, že by Česko k dohnání úrovně západních armád muselo příštích pět až deset let dávat na obranu dvojnásobek než dnes, tedy až 4 procenta HDP.
Tyto na první pohled „účetní poznámky“ by ovšem v případě překlopení do praxe mohly mít fatální makroekonomické dopady. Přitom celková geopolitická situace reálně nahrává úvahám o větších zbrojních výdajích. Politicko-vojenský tlak na zvyšování vojenského rozpočtu a důvody k tomu kulminují. Již zmiňovaný šéf naší armády Řehka před pár dny opět varoval, že vojenské napadení Česka nelze vyloučit.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
