Hned v roce 2004, kdy Česko do unie vstoupilo, stoupl vývoz o 26 procent, za posledních deset let více než dvojnásobně. Firmám vstup prospěl a totéž lze říci o městech a obcích, pokud dokázaly využít peníze z eurofondů. Více slyšet jsou však stížnosti na bující byrokracii, pro někoho je tento pojem synonymem Bruselu. Kritikům je možné nabídnout i jiný závěr.
Podle České podnikatelské reprezentace při EU je Česko premiantem v přidávání administrativní zátěže nad rámec požadavků EU. Většina lidí včetně politiků ale chápe unii jako zdroj peněz. Což se pro některé stalo i osudným. S financemi, jež nám EU nabízí, jsme se ani za deset let nenaučili zacházet.
Češi odsáli z Evropské unie půl bilionu korun. Zatím
Přibližně 430 miliard korun přiteklo do České republiky od vstupu do Evropské unie. Jde o součet více než šedesáti miliard korun, které přišly ve finančním období 2004 až 2006, a 368 miliard korun, o jejichž proplacení zažádalo Evropskou komisi ke 3. dubnu ministerstvo financí. Druhá částka představuje 53 procent z celkové nabídky 698 miliardy korun na léta 2007 až 2013. Obě období ještě nejsou uzavřena.
Prostředky ze strukturálních fondů EU a Fondu soudržnosti, jejichž přidělováním sleduje unie dorovnání ekonomických a sociálních rozdílů v regionech členských států, měly od začátku tábory příznivců a odpůrců. První skupina zdůrazňovala, že jde o nezanedbatelný stimul, který povzbudí hospodářský růst. Za pravdu jim dal boj s finanční, ekonomickou a dluhovou krizí. Druhý šik trvá na tom, že bruselská štědrost deformuje hospodářskou soutěž, mrhá penězi a vytváří prostor pro korupci. Jejich výhrady potvrzují často až bizarní příběhy o tom, co se kde za unijní dotace postavilo a pořídilo.
Tok peněz z unie bude pokračovat do roku 2020
Nemá smysl hrát si na soudce, tok peněz z unie bude pokračovat. A to přinejmenším do roku 2020. Jisté je, že programové období 2007 až 2013 umožnilo ukončení zhruba třiceti tisíc projektů, dalších přes dvacet tisíc záměrů se provádí. Vzniklo více než 75 tisíc nových pracovních míst, postaveno či opraveno bylo 1800 kilometrů silnic a dálnic.
Snaha rozdělovat fondy z peněz EU pokud možno nezávisle a z více míst vyústila v uplynulých sedmi letech v absurdní počet osmnácti operačních programů v české gesci. „Všechny poznatky, dobré i špatné, chceme využít k tomu, abychom v začínajícím období opět neprocházeli slepé uličky a neopakovali chyby,“ ujišťuje první náměstek ministryně pro místní rozvoj Daniel Braun. Rezort je národním koordinátorem čerpání prostředků.
Jako příklad uvádí Braun akční plán ke zlepšení systému řízení, který mimo jiné centralizoval audity nebo sjednotil kontrolu veřejných zakázek. V roce 2012 navíc umožnil uvolnění plateb do všech programů, které Evropská komise pozastavila. Nový systém má být výrazně jednodušší a srozumitelný, postavený na elektronizaci procesů.
Klíčovou prioritou evropských fondů na příštích deset let zůstává podle strategie, kterou schválila vláda, posílení konkurenceschopnosti země, která chce stavět na kvalitní dopravní infrastruktuře, zvyšování zaměstnanosti a ochraně životního prostředí.
| Hampl: Nedá se žít ani s Bruselem, ani bez něho |
|---|
 |
| E15: Co Česku dala Evropská unie? Záleží na subjektivním úhlu pohledu. Integrační skeptik řekne, že se všechny jeho obavy za deset let postupující integrace naplnily. Stoupenec hlubší integrace bude naopak argumentovat, že se naplnily všechny jeho naděje a touhy. A oba najdou pro své tvrzení argumenty. A někdo uprostřed bude tvrdit, že mu členství Česka v EU připomíná známou píseň od U2 With or without you, nedá se žít ani s EU, ani bez ní. Neboli, jak říkal kdysi Miloš Kopecký o manželství: Není to nic ke zvláštnímu chlubení a není to taky žádná hanba. I to by též někdo mohl říct o členství v EU. Vyberte si. |
| E15: Co mu vzala? Je to stejně jako u první otázky, jen odpovědi skeptiků a nadšenců budou obrácené. Ale abych se pokusil říct něco obecného. Možná se stoupenci různých odpovědí občas shodnou – byť ne jednomyslně – na jedné věci. Že členství v EU bylo a zatím je, jak v jiném kontextu říká Angela Merkelová, alternativlos, tedy bez alternativy. Proč to tak je a jestli je to pro ČR a EU dobře, tam teprve začíná zajímavá debata do budoucna. Jinak pragmaticky vzato, bez ohledu na názorové dělení výše, po těch deseti letech žádná z nově přistoupivších zemí nechce z EU vystoupit, nikdo nechce žádného nového člena z klubu vyloučit a v průměru „staří“ i „noví“ svorně nechtějí nijak zvlášť nové členy klubu přijímat. Tečka. A dodávám, že nepatřím mezi ty, kteří vstupem kamkoli potřebují symbolicky pro sebe potvrdit, že jsme jako Česko normální evropská země. Myslím, že prostě jsme. Otázka je, jestli být normální evropskou zemí obecně do budoucna ve světové konkurenci bude stačit. |
| E15: Bylo by pro Česko a jeho ekonomiku dobré, kdybychom si vyjednali trvalou výjimku z přistoupení do eurozóny? To jsme zase u symbolů, které pro mne jako ekonoma roli moc nehrají. Euro je mimo jiné též symbol. A trvalá výjimka též. Dánsko má vyjednánu výjimku ze zavedení eura a přitom má dle mého čtení situace dnes k přijetí eura mentálně blíže než Švédsko, které výjimku nemá, jen si odhlasovalo v referendu před jedenácti lety, že ho zatím zavádět nebude. A podpora euru tam v mezičase nevzrostla, naopak. Pokud chápu proces přijímání eura správně, neexistuje síla, která by zemi bez eura přinutila euro přijmout proti vůli její reprezentace. Takže debata je a bude zase jen o nás a našich domácích preferencích ohledně společné měny. Chceme-li nezavádět či zavádět euro, musíme být o jednom či druhém přesvědčeni doma, úpravy právních textů v tom nehrají roli. |
| E15: Evropský parlament téměř třicítkou předpisů hodlá změnit evropské bankovnictví. Nakolik je pro nás výhodné a na jak dlouho, že jejich jádro bude platit jen pro země platící eurem? Rozlišme dva typy evropských norem, které již platí či budou platit. Jejich podstatná část – pravidla pro kapitálové požadavky, pravidla pro systémy pojištění vkladů, pravidla pro restrukturalizaci bank – platí pro všechny země EU operující na jednotném trhu bez výjimky, tedy i pro nás. A menší část norem – pravidla vzniku a fungování jednotného dohledu, pravidla sdílení nákladů restrukturalizačních fondů – platí či budou platit pro eurozónu a ty, kteří se chtějí do bankovní unie dobrovolně zapojit. Když dosavadní vývoj konceptu bank unie pro sebe shrnu, zdá se mi, že zatím naplňuje tu základní obavu, kterou jsme jako ČNB vyjadřovali. Že vznikne nerovnovážný systém, kdy se pravomoc dohlížet přenese na centrální úroveň, ovšem náklady na řešení problémů ve finančním sektoru a způsoby jejich řešení zůstanou do značné míry na národní úrovni. A v praxi to tak opravdu bude, neboť sdílení nákladů na úrovni bankovní unie bude i v tom nejkrajnějším případě velmi malé, pro země mimo eurozónu navíc bez možnosti některé typy zdrojů, jako třeba ESM, vůbec čerpat. V dobrých časech to nebude vadit, otázka je, co se bude dít v těch příštích špatných, až se bude muset skutečně restrukturalizovat či rekapitalizovat velká přeshraniční banka. Zkrátka nevím, co pozitivního by tato nerovnováha mohla přinášet pro stabilitu domácího finančního sektoru v časech, kdy jsme mimo eurozónu. |
| E15: Může Evropská unie obstát v globální konkurenci proti celkům, jako jsou Spojené státy, Čína nebo blok zemí BRICS? Tím se vracíme k vaší druhé otázce. Může. Ale to by znamenalo, že budeme jako Evropané v průměru stejně hladoví po růstu bohatství a blahobytu a stejně soutěživí jako třeba Asiaté. A zcela upřímně, chceme být? Alespoň kritická většina? Nechceme spíš už mluvit o přerozdělování existujícího bohatství a péči o něj než o tvorbě nového? Odpovězte si sama. Možná je větší nadějí, že méně hladoví budou s procesem bohatnutí měnit priority směrem spíš k těm evropským systémům polštářků na každém rohu. Ale nevím. V každém případě nemyslím, že na této otázce něco zásadního mění proces evropské integrace. |
Šimon Pánek: Po deseti letech v EU chybí v Česku proevropské síly
