Projekt dostal jednoznačnou zelenou u všech zúčastněných. Žáci pilotních škol hodnotí digitální výuku jednoznačně kladně a 90 procent z nich by ji doporučilo ostatním. „Je to boží, je to sranda, nemusíme tahat učebnice…“ – to jsou některé odpovědi na otázku, v čem je výuka na počítačích lepší.
Ředitelé škol potvrdili, že zapojení ICT techniky do výuky vypadá dobře v profilu školy a přiláká nové žáky. Fakt, že digitální třídy jsou pro žáky i jejich rodiče atraktivní a lákají větší počet zájemců o studium, potvrdili všichni ředitelé škol z projektu.
Průzkum prokázal, že i většina rodičů je ochotná na školní počítač svému dítěti přispět, a to poměrně vysokou částkou. Jednorázově nejčastěji od sedmi tisíc korun a více (49 procent), formou měsíčních splátek by většina platila 500 korun (70 procent).
Kolik jsou rodiče ochotni přispět na digitální výuku svých dětí
Pramen: Vzdělání 21
I pro školu je však ICT vybavení vybavení finančně náročné. Musí zaplatit a zajistit pro žákovské počítače vhodnou infrastrukturu, počítač pro učitele v každé třídě, interaktivní tabuli, kvalitní a profesionální wifi pokrytí školy a IT odborníka. Podle jednoho z ředitelů dosáhly náklady na první digitální třídu za čtyři roky téměř 600 tisíc korun.
Zajímavým zjištěním je, že zatímco učitelé by pro své žáky jednoznačně preferovali notebook, žáci sami by dali přednost tabletu – atraktivní je pro ně především počítač, který bude mít dotykovou obrazovku.
V podstatě je však úplně jedno, na jakém zařízení budou žáci ve škole pracovat, podstatné je, aby technika fungovala v jednotném operačním systému. Pokud má jedna půlka dětí Android a druhá OS Mac, je to problém.
Jaký počítač by preferovali pro vlastní použití ve škole učitelé?
Jaké PC pro výuku by preferovali žáci?
Pramen: Vzdělání 21
Interaktivní hodina probíhá optimálně tak, že děti střídají samostatnou práci s prací v menších skupinách a v celé třídě. Učitel ze svého počítače může sledovat kterékoli žákovské zařízení nebo práci vybraného žáka zobrazit na interaktivní tabuli.
Mezi u žáků nejoblíbenější digitální předměty patří jednoznačně výuka jazyků, následovaná fyzikou, přírodopisem a zeměpisem, děti se těší i na digitální matematiku. Nejoblíbenějšími prvky interaktivní výuky jsou, vedle rychlého přístupu na internet videa a interaktivní obrázky, takzvané „doplňovačky“.
Brzdou nejsou peníze, ale motivace učitelů
Ředitelé škol, kteří uvažují o zapojení počítačů do výuky, podceňují personální a technickou stránku věci. Často předem řeší pouze to, jestli žákům pořídit raději netbooky nebo tablety a který výrobce hardwaru přijde s lepší nabídkou. Kývnout na výhodnou cenu však automaticky neznamená udělat správné rozhodnutí. Nestačí totiž pouze nakoupit počítače, na přechod k digitální interaktivní výuce musí být připraveni hlavně učitelé.
„Největší brzdou digitalizace české školní výuky paradoxně nejsou peníze na nákup hardwaru, ty školy nakonec vždycky nějak seženou, ale motivace pro učitele,“ říká Pavel Kubů, manažer pro vzdělávání společnosti Intel, jednoho z partnerů projektu Vzdělání 21.
„Přechod na interaktivní výuku je pro pedagogy náročný a znamená práci navíc, kterou jim nikdo nezaplatí. Pokud učitelé digitálně učí jen proto, že musí, v podstatě jen vymění učebnici za počítač a nevyužívají možností, které současné informační a komunikační technologie nabízejí,“ dodává Kubů.
IT správce je nutností
Kromě schopných pedagogů škola současně nezbytně potřebuje fungující a spolehlivé technické zázemí a také kvalitní interaktivní učebnice.
Škola proto musí už předem počítat s tím, že potřebuje dostatečný počet zásuvek na dobíjení počítačů, kvalitní širokopásmové připojení k internetu a síťové pokrytí tříd – optimálně wifi či jednotný operační systém.
„Na problémy s nedostatečnou kapacitou připojení, výpadky sítě nebo vybitými počítači si stěžovala víc než polovina učitelů i žáků pilotních škol,“ vypočítává Kubů. S tím souvisí také skutečnost, že ve většině digitálních škol zajišťuje správu sítě některý z učitelů formou částečného úvazku.
„Každá digitální škola potřebuje svého vlastního správce IT, ať už v podobě zaměstnance nebo externí služby. Učitel zkrátka nemůže případnou poruchu řešit, když zrovna učí někde jinde nebo se připravuje na vlastní výuku,“ vyplynulo z projektu.
Přispěly i firmy
Během čtyř let trvání projektu (2009 až 2013) se do něj zapojilo celkem šest základních škol z celé republiky, které se přihlásily a úspěšně prošly výběrovým řízením. Konkrétně jde o ZŠ L. Kuby České Budějovice, ZŠ Praha-Kunratice, ZŠ T. G. Masaryka Česká Kamenice, ZŠ Mládeže 3 Znojmo, ZŠ Leandra Čecha Nové Město na Moravě a 10. ZŠ Plzeň. Celkem 80 učitelů a téměř 500 žáků.
Projekt podpořilo pět partnerských firem: Nakladatelství Fraus, AV MEDIA, Hewlett-Packard, Intel a Microsoft. Partneři vybavili pilotní školy technikou a know-how formou školení a konzultací zdarma. Odborným garantem byla Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy Praha.
Čtete také:
