Patnáct tisíc podpisů pod peticí, vyčerpané učitelky ve školkách a drásavé obrazy dětí vytržených z milující náruče matek. Návrh na zrušení povinného místa ve školkách pro dvouleté děti, který minulý týden Senátu předložila ODS, na půdě horní komory i ve veřejné debatě přinesl spoustu emotivních argumentů. Dosavadní studie ovšem nenaznačují negativní důsledky po výchovné ani ekonomické stránce.
Novela garantující místo dvouletým dětem ve školkách má platit od roku 2020 a má umožnit vrátit se rodičům dříve do práce. „Neexistují žádné kvalitní výzkumy, které by prokázaly škodlivost pobytu v předškolním zařízení pro děti v tomto věku,“ říká Klára Kalíšková, výzkumnice Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu (IDEA), která se tématem dlouhodobě zabývá. Upozorňuje na to, že školky sice mají povinnost dvouleté děti přijímat, rodiče ale nemají žádnou povinnost je tam dát.
Podle analýzy IDEA z roku 2016, jejíž data jsou dle autorů stále platná, je čistý výnos z jednoho dodatečného místa ve školce pro veřejné rozpočty v průměru 10 tisíc korun ročně.
Zastánci zrušení garantovaného místa přitom argumentují právě i finančními náklady. „Masová přítomnost dvouletých dětí v mateřských školách přinese obrovský tlak na rozpočty obcí, neboť může navýšit požadovanou kapacitu školek o čtvrtinu,“ napsali předkladatelé novely v čele s předsedou školského výboru Václavem Klausem mladším. Dále tvrdí, že by školky neměly plnit roli státem organizovaného baby-sittingu.
„Je zbytečné se bavit o plošném dávání dvouletých dětí do školek. Tématem by mělo být spíš to, jaké podmínky děti i učitelky ve školkách mají a jak zajistit vhodné zázemí pro péči o dvouleté,“ dodala Kalíšková.
Možnost dát své dítě do školky ještě před třetím rokem života většina Čechů vítá. Podle průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění Akademie věd se za tuto možnost staví 66 procent z nich.
Analytik z LMC Tomáš Ervín Dombrovský míní, že stát by se měl zabývat spíš flexibilitou pro pracovní úvazky a podporou otcovské dovolené. „V Česku pracuje na částečný úvazek jen 7 procent lidí. Průměr Evropské unie je 20 procent a v Německu dokonce 25 procent,“ říká. „Země s vysokým podílem částečných úvazků mají vysokou zaměstnanost žen. Běžně zavedeným institutem ve většině evropských zemí je podpora otcovské dovolené. U nás ji využívají jen necelá 2 procenta mužů,“ uvádí Dombrovský.
Například ve Finsku dostávají otcové až 70 procent platu po dobu devíti měsíců, v Lotyšsku jsou běžné čtyři týdny, dva týdny to pak jsou v Belgii, Dánsku, Estonsku, Francii, Norsku, Polsku, Švédsku a dalších zemích.
I v Česku začala od února fungovat otcovská poporodní péče, ale trvá pouze týden. Otcové si ji mohou vybrat během šestinedělí, pokud si platí nemocenské pojištění a jsou zapsáni jako otec dítěte. Dostanou pak 70 procent základu svého příjmu.
