Na konferenci s tématem Jak modernizovat ekonomiku arabského světa Klaus uvedl, že prvotní směr evropské integrace kladoucí důraz na liberalizaci a společný trh byl správný. Podle prezidenta se teď ale už bohužel jde jinou cestou.
V současnosti převládají snahy centralizovat, regulovat a přesouvat pravomoci od jednotlivých členských států do Bruselu, míní Klaus. To podle něj svazuje a brzdí ekonomický rozvoj.
„Ve své podstatě heterogenní evropský kontinent, který v minulosti prosperoval právě díky své různorodosti a neuniformitě, byl postupně uměle unifikován a homogenizován centrálně řízeným vládnutím a legislativou,“ vysvětlil svůj pohled Klaus.
Euro: klíč k problémům
Současné ekonomické problémy Evropy podle Klause způsobilo zavedení eura v hospodářsky velmi odlišných zemích. „Musím trvat na tom, že je současná evropská dluhová krize nevyhnutelným důsledkem zavedení jednotné měny, jednotného měnového kurzu, jednotné úrokové míry pro země s velmi odlišnými ekonomickými parametry,“ prohlásil. Česko nemá podle něj v tuto chvíli žádné ambice do eurozóny vstoupit.
Cesta z dluhové krize by podle Klause byla možná jedině přes vzájemnou solidaritu a obrovské transfery. Pro to ale nevidí prostor. „Dlouhodobé řešení, vyloučíme-li nerealistický „revoluční“ nárůst pocitu skutečné evropské solidarity, závisí na akceleraci ekonomického růstu v Evropě. Zdroje takového zrychlení je však nyní těžké najít,“ uvedl Klaus s tím, že Evropa nemá na fiskální stimuly, naopak musí provádět rozpočtové škrty.
Evropa už nebude tahounem
Druhou velkou brzdu prosperity a konkurenceschopnosti Evropské unie vidí Klaus v přebujelém sociálním systému. Právě proto už podle něj Evropa nebude ekonomickým tahounem.
„Evropská „soziale Marktwirtschaft“, jak je to nazýváno v němčině, upřednostňuje sociální politiku založenou na redistribuci příjmů na úkor produktivní práce. Preferuje volný čas a dlouhé prázdniny na úkor tvrdé práce. Preferuje spotřebu oproti investicím, zadlužování se oproti úsporám, opatrnost oproti zdravému riskování,“ uvedl Klaus.
Pocit nároku na výdobytky sociálního systému je v Evropě podle Klause tak hluboko zakořeněný, že snaha cokoli změnit bude velmi komplikovaná.
„Tento systém nemůže být změněn přes noc, nemůže být změněn tím či oním evropským summitem, nemůže být odstraněn bezbolestnými kosmetickými změnami. Naopak, vyžaduje hlubokou systémovou změnu strukturálně podobnou úkolu, který jsme my museli provést před dvěma desetiletími po pádu komunismu.“
Ekonomické přínosy z členství v EU podle Klause:
1. být součástí – alespoň donedávna – velmi prestižního klubu ekonomicky vyspělých a stabilních zemí může vylepšit image země a přilákat zahraniční investory
2. větší trh – bez protekcionistických překážek mezi jednotlivými členskými zeměmi – je bezpochyby výhodou
3. existence určitých fiskálních transferů (za předpokladu, že daná země je pod průměrem EU v úrovni HDP na obyvatele, což je i případ České republiky), i když tyto přínosy nejsou velké a z makroekonomického hlediska jsou prakticky irelevantní
4. povinná implementace evropské legislativy je výhodou v případě, že daná země má méně liberální legislativu a je obecně méně organizovaná. (V případě České republiky to jako pozitivum nevidíme.)
Ekonomické náklady spojené s členstvím země v EU podle Klause:
1. všechny země se musí podílet na financování této velké, drahé a vysoce byrokratické organizace
2. existují nezanedbatelné domácí náklady spojené s členstvím (úřednické papírování a všechny druhy podobných věcí, nutnost organizovat nikdy nekončící konference, setkání, zahraniční cesty, financovat uměle vytvořená unijní místa, atd.)
3. import velké, a tím ekonomickou aktivitu oslabující legislativy založené na přebujelé regulaci, řízení, harmonizaci, standardizaci, subvencování
4. implementace navýsost štědrého a demotivujícího evropského sociálního systému.
Zdroj: klaus.cz
