„Tato vláda to nedělá kvůli sobě. Datum účinnosti této ústavní změny je až v dalším volebním období,“ řekl premiér Petr Nečas. Připomněl, že od roku 1996 do roku 2010 vládly v Česku kabinety, jež za sebou měly jen stovku poslanců. Pokud opozice chtěla vyvolat hlasování o nedůvěře, zkoušela věrnost dvou či tří poslanců a vytvářely se permanentní vládní krize, dodal.
Podle návrhu by se opozice před svržením kabinetu musela nejprve shodnout na osobě budoucího premiéra a zároveň získat podpisy nejméně 50 poslanců. „Zjednodušeně řečeno by opozice musela mít plán B,“ poznamenala vicepremiérka za VV Karolína Peake v narážce na exšéfa ČSSD Jiřího Paroubka. Tomu bylo po svržení Topolánkovy vlády právě vytýkáno, že takový plán neměl. Po dlouhých jednáních se strany nakonec shodly na tehdejším předsedovi ČSÚ Janu Fischerovi.
Zamýšlená změna ústavy rovněž počítá s tím, že po neúspěšném pokusu o vyslovení nedůvěry by ho mohla opozice zopakovat až za půl roku, nebo by musela získat na svou stranu 80 poslanců.
Jak chtějí vládní vyjednávači sociální demokraty přesvědčit, zatím není jasné. Jisté je jen to, že podle ČSSD jde o zcela zbytečnou úpravu. „Pamatuji-li si dobře, za posledních 22 let se o vyslovení nedůvěry hlasovalo devětkrát a jen jeden pokus byl úspěšný,“ řekl deníku E15 šéf poslanců nejsilnější opoziční strany Jeroným Tejc.
Podle něj by se vláda měla soustředit na skutečné problémy země, jako je ekonomická situace či nedostatky spojené s čerpáním evropských dotací. „Navíc budeme mít přímou volbu prezidenta a návrh by omezil jeho pravomoci, protože po svržení vlády by premiéra navrhovala sněmovna,“ dodal předseda poslanecké frakce ČSSD. Proti změně jsou i komunisté.
