Kdysi bohatá Saúdská Arábie se topí v problémech – čelí rostoucí chudobě (a nespokojenosti) svých poddaných, hospodaří s deficitem. „Nevítězně“ se vyvíjí i agrese proti chudičkému Jemenu. Se svržením Bašára Asada to rovněž nevypadá třikrát nadějně. A navrch ještě jedna větev saúdského královského rodu provedla palácový převrat a vyloučila ze hry větev druhou, která jistě nebude jen nečinně přihlížet. Město Avámíja na šíitském (a ropném) jihovýchodě země připomíná po měsíci „policejní akce proti ozbrojencům“ ze všeho nejvíc zničený Mosul.
Za této situace dorazil koncem května do Rijádu Donald Trump. Tamním panovníkům udělal – za 400 miliard dolarů za americké zbraně a investice do infrastruktury – radost. Obvinil šíitský Írán, s nímž Saúdové soupeří o neuchopitelnou pozici „lídra muslimského světa“, ze všeho špatného včetně podpory terorismu.
Uznávaný komentátor Fareed Zakaria k tomu na CNN připomněl, že „přes 94 procent úmrtí způsobených islámským terorismem od roku 2001 má na svědomí Islámský stát, al-Káida a další sunnitští džihádisté“ a že „takřka každý teroristický útok na Západě je nějakým způsobem spjatý se Saúdskou Arábií, zatímco prakticky žádný nelze spojit s Íránem“. Ale koho dneska ještě zajímají fakta.
Saúdové podle všeho vnímají boj proti Íránu jako schůdnější cestu k získání respektu doma i ve světě než řešení ostatních svých problémů. Proto se rozhodli vyzkoušet si svou moc na malém, ale bohatém Kataru.
Tamní emír proslul svou „nezávislostí“ – má po ruce mocnou mediální páku v podobě televize al-Džazíra, na rozdíl od Saúdů, kteří podporují Islámský stát, upřednostňuje al-Káidu a Muslimské bratrstvo, a co víc, je jediný „plynový“ mezi ropnými monarchiemi Perského zálivu. O svá naleziště v moři se navíc dělí s Íránem, a tudíž – chtě nechtě – musí s Teheránem spolupracovat. To se nyní Saúdové rozhodli změnit – blokádou Kataru a jeho „izolací“.
Donald Trump jim slovně pomáhá, jak může, nicméně velké úspěchy na obzoru nejsou. Saúdy podpořily například Spojené arabské emiráty, Egypt či jemenská loutková vláda (která sídlí v Saúdské Arábii).
Stranou ale zůstaly Omán nebo Kuvajt, které jsou z geografických i surovinových důvodů rovněž nuceny vnímat Írán věcně a bez ideologie. Za Katar se naopak okamžitě postavilo Turecko, které svou pozici koordinuje s Íránem, a katarský ministr zahraničí se zničehonic zjevil v Moskvě, kde vzápětí zazněla „shoda názorů“ na válku v Sýrii.
S ohledem na první měsíce ve funkci se zdá, že Donald Trump vcelku běžně hází slovy, aniž by příliš vážil jejich důsledky. Pokud ale lehkovážně podpořil Saúdy v jejich tažení proti Íránu, dal jim fakticky polibek smrti. Protisaúdský blok Turecka, Íránu a Ruska může být pro Rijád příliš velkým soustem. V kombinaci s neschopností „neomylných“ králů přiznávat své chyby se hraje vabank.
Autorka je komentátorkou Literárních novin
