Na zakotvení záměru legalizovat squatting do programu Zelených nemají všichni členové strany totožný názor. Odbornice Zelených pro sociální politiku a zastupitelka Prahy 2 Kateřina Jechová se klonila k jejímu vypuštění.
„Výraz 'legalizace' považuji za příliš benevolentní nebo ambiciózní. Raději bych hovořila o dekriminalizaci. Zkrátka o tom, aby squatteři nebyli za svou, nezřídka dobře míněnou, snahu zachránit chátrající cenné stavby stavěni mimo zákon,“ vysvětluje Jechová s tím, že squatting rozhodně nemá být způsobem řešení bytové situace občanů.
Tento bod dlouhodobého programu Zelených se podle Jechové snaží poukázat na to, že v republice chátrají tisíce domů, jejichž majitelé neplní své zákonné povinnosti. „Právní rámec by měl definovat, za jakých podmínek by byl squatting možný. Zákon by měl také rozlišovat mezi soukromým a veřejným majetkem,“ upřesnila Jechová.
O jeho potřebnosti je přesvědčena i na základě zkušeností z funkce zastupitelky Prahy 2. „Městské části ani hlavní město Praha neumí, a popravdě řečeno často ani reálně nemohou, řešit třeba to, že vedle diplomatické čtvrti na ulici Milady Horákové stojí opuštěné vily. Stojí opuštěné tak dlouho, že stačila dorůst dnešní generace třicátníků, kteří si je jinak než opuštěné a chátrající ani nepamatují. Štve mne třeba i tristní stav secesní budovy nádraží Vyšehrad, dosud prázdná vila Milada, násilím vyklizená v roce 2009, nebo od roku 2000 pustá budova bývalých Městských lázní v ulici Na Slupi,“ přibližuje zastupitelka a členka Zelených.
Dodává, že jen v Praze jsou stovky opuštěných, nevyužívaných budov. „Armáda vlastní řádově tisíce nevyužívaných objektů, vnitro a spravedlnost také řádově tisíce, soukromí vlastníci desetitisíce nevyužívaných budov,“ pokračuje Jechová ve výčtu.
Squatting je podle ní šancí, jak upozornit na hrozící nenahraditelné ztráty cenných staveb a na možnosti jejich využití. Vladislava Hujová, starostka městské části Praha 3, na jejímž území nachází novodobý squatt a sociální centrum Klinika, však tento druh aktivismu coby součást řešení zanedbané situace považuje za nestandardní. „Objekt v Praze 3, Jeseniově ulici, který obývá kolektiv Klinika, je absurdním příkladem politických zásahů do využívání a správy státního majetku. Je pro mne nepochopitelné, že stát, který se má chovat s péčí řádného hospodáře, nemovitost v centru Prahy nevyužívá nebo jej nezpeněží formou dražby či soutěže, ale naprosto nestandardně bezplatně zapůjčí objekt fyzické osobě, která zde zřídí squatt,“ uvádí Hujová.
Případnou legalizaci zabírání neobydlených budov potom dává do souvislosti s nedotknutelností vlastnictví. „Jde o hodnotu, kterou většina z nás bere po roce 1989 za samozřejmost. Zabírání majetku už tu jednou bylo, když s 'nejlepšími' úmysly probíhalo znárodňování a kolektivizace,“ dodává Hujová.
I přes silné reakce, které se k tématu squattingu vážou, jej však Zelení nepovažují za svoje klíčové téma, jak uvedl předseda strany Matěj Stropnický. Hlavní je podle něj ekologická daňová reforma. Jejím cílem je uvalit systém daní a poplatků na ekologicky nešetrné produkty a činnosti.
V zahraničí přitom k částečné legalizaci squattingu došlo. Například ve Velké Británii se lze po dlouhodobém záboru pozemku či nemovitosti přihlásit k jejímu vlastnictví. Nesmí však jít o nemovitosti určené k bydlení.
