Navíc se projevují i další negativní důsledky toho, že jsou ceny léků v Česku tak nízké. I když na trh přicházejí nové drahé přípravky, byly v Česku v roce 2015 výdaje pojišťoven na léky na recept nižší než v roce 2010. Za rok 2016 se ale očekává nárůst. „Budeme se snažit, aby celkové výdaje za léky stouply v příštím roce maximálně o jednotky procent,“ uvádí mluvčí Všeobecné zdravotní pojišťovny Oldřich Tichý.
Miliardové úspory už mezi běžnými léky zřejmě pojišťovny nenajdou. „Úspory, které byly například v kardiologických
lécích, byly ohromné, ale nárůst v nových léčivech už nemohou úspory utáhnout. Budeme si muset rozmyslet, jak dál,“ říká farmakolog Jan Švihovec.
Známým nepříjemným důsledkem, který s nízkými cenami léků u nás souvisí, je jejich vývoz do jiných evropských zemí. V nich může exportér za lék dostat i násobně vyšší cenu. V českých lékárnách pak mohou tyto léky chybět.
S nízkými cenami ale souvisí také to, že Česko přestává být zajímavé pro farmaceutické výrobce a některé přípravky z trhu mizejí. „Snižování cen a úhrad vede pochopitelně k selekci léčivých přípravků na trhu,“ potvrzuje Josef Suchopár, ekonom ze společnosti Infopharm.
Jak upozorňuje Česká asociace farmaceutických firem, menší konkurence mezi přípravky se stejnou účinnou látkou od různých výrobců může být riziková. Čím více různých značek léků, které jsou vzájemně zaměnitelné, je na trhu, tím menší je problém při případném výpadku v dodávkách jednoho z nich. „Pokud cenová a úhradová regulace stlačí cenu pod ekonomicky únosnou mez, dochází k omezení dostupnosti některých léků a paradoxně může dojít i ke zvýšení spoluúčasti pacientů,“ říká výkonný ředitel asociace Martin Mátl.
Podle Všeobecné zdravotní pojišťovny žádný významnější problém s nedostupností kvůli nízkým cenám léků nenastal.
„I nadále budeme usilovat o snižování cen u těch skupin léčiv, kde je velké množství generik,“ říká mluvčí Všeobecné zdravotní pojišťovny Oldřich Tichý.
Ceny padají i kvůli trikům firem
Dají slevu a odejdou z trhu. Konkurenci drtí výrobci, kteří slíbí zdravotní pojišťovně výrazně nižší cenu, aniž by pak za ni svoje přípravky prodávali. Na základě této slevy (oficiálně nejnižší dohodnuté ceny) totiž snižuje Státní ústav pro kontrolu léčiv úhrady od zdravotních pojišťoven všem přípravkům ze stejné skupiny. Skutečně obchodované přípravky tak mají výrazně horší situaci. Některé z nich pak z trhu mizejí.
„Ten, kdo vlastně ani trh nesaturuje, tak určí úhradu pro všechny,“ vysvětluje analytik Josef Suchopár. „Na tom, že některé farmaceutické společnosti dobrovolně snižují ceny po dohodě se zdravotními pojišťovnami, není nic špatného. Kdyby se ovšem jednalo o přípravky, které tvoří významnější podíl na trhu,“ říká Suchopár.
Nejasné je, co taková dohoda přináší samotnému výrobci. Kdyby lék skutečně prodával, zdravotní pojišťovna jej lékařům doporučí místo jiných. Spekuluje se, že v těchto případech za snížení ceny získá jinou výhodu. To ale Všeobecná zdravotní pojišťovna popírá.
Znalci z farmaceutického byznysu upozorňují například na snížení úhrad o 40 procent u léků pro pacienty se syndromem hyperaktivního močového měchýře. Ke škrtu došlo poté, co Všeobecná zdravotní pojišťovna dohodla nižší cenu u přípravku, který neměl na trhu ani dvouprocentní podíl. Po osmi měsících z trhu úplně odešel.
Podobně u přípravků s anastrozolem pro některé případy rakoviny prsu. Lék Zenbrest měl mizivý podíl na trhu, když s pojišťovnou dohodl nižší cenu. Nedlouho potom se vůbec přestal prodávat. Za ostatní přípravky dostávají jejich výrobci od zdravotních pojišťoven od té doby o tři čtvrtiny méně. „Snížení úhrady nebylo pro ostatní likvidační,“ uklidňuje mluvčí lékového ústavu Lucie Přinesdomová.
Dalším příkladem je snížení cen u léků s látkou klopidogrel, používaných proti vzniku krevních sraženin, například u pacientů po infarktu. V roce 2013 u nich úhrady klesly o tři čtvrtiny. Předtím bylo na trhu 20 výrobců, z toho devět významnějších. Po změně zbylo na trhu osm výrobců, z toho jen dva s tržním podílem nad tři procenta.
