Pavel Šámal: Každý nový ministr začíná od nuly. To je problém

Počet vězňů v českých věznicích se má dál zvyšovat. Ministr Pelikán míní, že za to může nový trestní zákoník platný od roku 2010, jehož jste hlavním autorem. Je to tak?

Trestní zákoník samozřejmě nastavuje sazby a tím ovlivňuje postih osob. Ale to je dáno samotným smyslem zákoníku, tedy ochranou společnosti před trestnou činností. Můžeme debatovat o tom, do jaké míry bylo potřebné zavést recidivu jako okolnost podmiňující použití vyšší sazby, a to zejména u majetkových deliktů nebo u zanedbání povinné výživy. Právě jejich pachatelé jsou často odsuzováni k nepodmíněným trestům.

Takže připouštíte, že zákoník je příliš tvrdý?

Že zákoník bojuje s recidivou takovýmto způsobem, byl požadavek společnosti. Bylo to politické zadání. V době příprav zákoníku se mělo jít ještě dál: měla být zavedena přestupková recidiva, tedy postih opakovaného páchání přestupků, čemuž jsem zabránil, protože to by byla už nesystémová změna. Nesporné je, že v Česku je recidiva mimořádně vysoká, nyní asi sedmdesátiprocentní. Základní otázkou je, proč máme tolik recidivistů a proč je jich tolik ve výkonu trestu. Je to proto, že se s nimi nepracuje, dostatečně se nevyužívají možnosti resocializačních programů a programů směřujících k zaměstnávání vězňů. A platí to zejména u programů pro propuštěné těsně po skončení výkonu trestu. Jde o takzvané domy na půl cesty usnadňující přechod propuštěných do normálního života. Teď je zpracována koncepce vězeňství, podle níž se tyto programy začnou využívat. Ale to se mohlo už dávno.

Ministerstvo tedy zaspalo.

Že s koncepcí vězeňství přichází až teď, rozhodně není chyba nového zákoníku. Už na to poukazuji přes dvě desetiletí. Nejvyšší soud opakovaně upozorňuje na problematiku trestání a alternativních trestů, naposledy v roce 2014, kdy jsme zaslali náš rozborový materiál ministerstvu. Bohužel se reaguje až v posledních měsících. Kromě toho čísla dokládají, že za starého zákoníku, kdy se recidiva tolik nepostihovala, bylo v jednom období za mřížemi 23 tisíc vězňů, tedy ještě více než v současnosti. Probíhá to v určitých sinusoidách: přijmou se například alternativní tresty a procesní postupy jako v devadesátých letech nebo velká novela trestního řádu v roce 2001 a pak následuje výrazné snížení počtu vězňů. Problém je ale v tom, že se systematicky nepracuje ani s vězni, ani s alternativními tresty nebo alternativními procesními postupy neboli odklony. Zejména v posledních letech se využívají méně a po čase jsou věznice zase přeplněné. Ministerstvo mělo opatření systematicky a trvale přijímat už od devadesátých let, kdy výrazně vzrostla vězeňská populace. Problémy je potřeba řešit s předstihem a ne v okamžiku, kdy nastanou. To už bývá většinou pozdě.

Z pohledu globálních i evropských statistik pracuje česká justice naprosto srovnatelně s jakoukoli západní demokracií. Nakonec i fakt, že odsouzených je tolik, ukazuje, že soudy fungují.

Kde vedle přeplněných věznic vidíte nedostatky justice? Je to například pomalá práce soudů nebo to, že se nižší soudy neřídí nálezy těch vyšších?

Z pohledu globálních i evropských statistik pracuje česká justice naprosto srovnatelně s jakoukoli západní demokracií. Nakonec i fakt, že odsouzených je tolik, ukazuje, že soudy fungují a dostávají viníky závažných trestných činů za mříže, což je hlavní smysl trestních soudů. Samozřejmě jsou problémy s určitými typy kauz, které trvají příliš dlouho. Je to zejména oblast hospodářské kriminality, korupce, tedy složité případy. Tam by mohlo být řízení kratší, vyřešit je potřeba i odškodnění za průtahy.

Skutečnost, že nižší soudy ne vždy respektují názory vyšších soudů, včetně nejvyššího nebo i ústavního, je velmi negativní jev. Občas se dokonce stává, že nižší soud nerespektuje ten vyšší opakovaně nebo ho i kritizuje. Hierarchie soudů je tady proto, aby judikatura byla jednotná a občané měli právní jistotu, že obdobná věc bude rozhodnuta stejně v Mostě, v Praze nebo v Brně.

Před jmenováním do čela Nejvyššího soudu jste byl šéfem rekodifikační komise ministerstva spravedlnosti, která připravovala nový trestní řád. Nahradit měl už nesčetněkrát novelizovaný kodex z roku 1961. Jak jste byli s přípravou daleko? Stihla by vládní koalice nový řád projednat a schválit?

Myslím, že práce pokračovala a bylo možné ji dokončit. Pan ministr Pelikán se ale vyjádřil v tom smyslu, že nový trestní řád by byl příliš uspěchaný a že se podobné kodexy píší patnáct či dvacet let. To je samozřejmě pravda. Je ovšem potřeba si uvědomit, že na rekodifikaci trestního řádu se nezačalo pracovat po nástupu exministryně Heleny Válkové, ale už na začátku minulé dekády. Nebylo to tedy tak, že bychom před dvěma roky začínali od nuly. Mohli jsme zahájit přípravu konkrétních paragrafů, což není práce na léta. Nová komise pokračuje ve stejném tempu jako my, jen se práce zbytečně přerušila. Kromě toho se částečně přepsalo to, co jsme už připravili, což považuji také za negativní.

Podle ministra se o novém trestním řádu léta debatuje a zpoždění o pár let prý není katastrofou.

Není pravda, že se o něm jen bezvýsledně debatuje. Skutečně se na něm pracovalo, jsou dva věcné záměry schválené předchozími vládami a materiál nazvaný Východiska a principy nového trestního řádu schválený touto vládou. Jde jen o to převést je do paragrafů.

Proč jsou nový trestní řád a nový občanský soudní řád potřeba a jak jejich neexistenci pocítí občané, orgány činné v trestním řízení a soudy?

Pan ministr má pravdu, že to není katastrofa, systém bude nějak fungovat. Potřeba nových kodexů je dána tím, že trestní řád už je starý a koncepčně nevyhovující, byl vytvářen za jiného režimu, kdy platily jiné zásady než ty odpovídající moderním kodexům. To, že nové řády chybějí, občané bezprostředně a zásadně nepocítí. Jde spíš o to, jak je řízení nastaveno a jestli umožňuje efektivní projednávání případů bez průtahů a za dodržení lidských práv a svobod, na něž se nyní klade mimořádný důraz. Kodexy musí také odpovídat evropské legislativě a judikatuře. Zdánlivě může jít o nevelké změny, ale výsledný posun může nastat velký. Poukázal bych například na velkou novelizaci trestního řádu, která byla schválena v roce 2001. Tehdy se projevila ve vazebních řízeních. Systém byl nastaven mnohem lépe, výrazně se snížil počet vazebně stíhaných a podstatně více se využívalo odklonu v trestním řízení.

Otázka je, jestli má být tolik nepodmíněných trestů. Trestní zákoník upravuje celý systém alternativních trestů a máme i dostatek procesních odklonů. Bohužel se nedostatečně využívají.

Nový trestní řád měl hlavně zefektivnit a zrychlit řízení od obvinění až po rozsudek. Souhlasíte?

Jistě. Jde o efektivitu a rychlost za dodržení Ústavy a Listiny základních práv a svobod. Trestní řízení do těchto práv a svobod výrazně zasahuje a orgány činné v trestním řízení musí dodržovat i judikaturu Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva.

Ale kdyby bylo řízení rychlejší, věznice by byly ještě přeplněnější.

Taková vysvětlení jsou značně zjednodušující. Když soudy pracují efektivně a rychle, je to pro společnost bezesporu přínosné. Otázka je, jestli má být tolik nepodmíněných trestů. Je potřeba zmínit jeden velmi důležitý fakt: český trestní zákoník upravuje celý systém alternativních trestů a máme i dostatek procesních odklonů. Bohužel se nedostatečně využívají. To není vina zákoníku, ale jeho uplatňování. Nejvyšší soud si nechal udělat průzkum, z něhož to jasně plyne. Na jeho základě jsme navrhli legislativní kroky a předali je soudům nižších stupňů i ministerstvu. A až po dvou letech vzniká komise, která se tím začne zabývat. Ovšem vláda už je za polovinou volebního období. Komise sice dospěje k nějakým výsledkům, ale protože se po volbách může změnit ministr, vznikne nová komise a začne se zase od začátku. To je asi největší problém české justice. Každý ministr přichází s novým řešením a to předchozí končí někde ve skříni.

Týká se to i Nejvyšší rady soudnictví neboli soudcovské samosprávy, po níž soudci volají už přes dvacet let. Kromě nového trestního řádu a nového občanského soudního řádu jde o další ze slibů vládní koalice, který zůstane nesplněn. Proč ani v této otázce nenalezli soudci s exekutivou shodu?

Na to neumím odpovědět, paní ministryně Válková byla pro, pan Pelikán je proti. Nejvyšší rada soudnictví je důležitá právě pro udržení kontinuity v justici, aby se nezačínalo stále od začátku. Byl by to obrovský posun proti tomu, jak v základních koncepčních otázkách už přes dvacet let funguje ministerstvo. Velmi mě mrzí, že s panem ministrem nemůžeme nalézt společnou řeč. S předsedou Nejvyššího správního soudu Josefem Baxou pracujeme v justici už dlouho, působili jsme i na ministerstvu. Stejný názor má předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, sám bývalý ministr. Jsme přesvědčeni, že dříve či později soudcovskou samosprávu prosadíme. I proto, že funguje ve většině zemí Evropské unie. Pro Česko je nejlepším řešením.

Jak budete postupovat?

Budeme dál přesvědčovat politickou reprezentaci, že to je dobrý koncept. Zatím jsme nalezli pochopení u předsedy Senátu Milana Štěcha i šéfů ústavně-právních výborů obou komor parlamentu, setkali jsme se premiérem Bohuslavem Sobotkou a jednáme s dalšími vlivnými politiky. Doufáme, že ještě v tomto nebo v příštím volebním období budeme úspěšnější. Radu chceme nejprve zakotvit v ústavě a pak několik let připravovat samotný zákon, aby byl kvalitní a byl přínosem pro společnost. Jsme si vědomi toho, že ne ve všech státech rada vždy fungovala dobře. Chceme postupovat uváženě a vyvarovat se chyb, aby rada pracovala nejen ve prospěch kvalitnější justice, ale zejména pro společnost, aby přispěla k právnímu státu a vymahatelnosti práva pro každého občana této republiky.