Vítězná podoba Vltavské filharmonie od dánského ateliéru BIG je už dobře známá. To, že se v ní ukrývá hudební sál od japonského akustika Jasuhisy Tojoty, už ale ví jen málokdo. Přitom je to jméno, které v jeho oboru snad nemá sobě rovné. Hudební sály podle jeho návrhu má více než padesát filharmonií po celém světě včetně hamburské Labské filharmonie nebo Walt Disney Concert Hall v Los Angeles. Jeho dílem jsou i upravené sály opery v Sydney.
„Sál především obsahuje hudbu a jsou v něm přítomni hudebníci, proto usilujete o dosažení co největší intimity s orchestrem jak vizuálně, tak samozřejmě akusticky,“ sdělil v rozhovoru pro deník E15 autor návrhu Vltavské filharmonie Bjarke Ingels. Sál v něm připodobnil k naruby obrácené borové šišce, kde lidé sedí na listech uspořádaných do kruhu, které je přenesou co nejblíže orchestru. Akustické přiblížení diváků měl na starosti právě Jasuhisa Tojota a jeho celosvětově známý ateliér Nagata Acoustics.
Cesta akustika Tojoty začala v roce 1986 v rodném Japonsku. Jeho prvním projektem byl návrh sálu pro tokijskou Suntory Hall, který se nejdříve setkat s odporem veřejnosti. Na vině bylo do té doby neobvyklé uspořádání, které staví do středu sálu hudební těleso a diváky usazuje kolem. Postupně se ale arénový typ sálu se stupňovitým gradováním, který začal být připodobňován ke stupňovitým vinicím, stal vyhledávaným. V následujících dvou desetiletích postavil Jasuhisa Tojota několik dalších velkých i malých sálů po celém Japonsku.
Do světového povědomí ho dostal ale až jeho návrh sálu pro Walt Disney Concert Hall v roce 2003, kterou vytvořil architekt Frank Gehry pro Los Angeles. Jejich spolupráce pak pokračovala i u filharmonií v Miami nebo v Paříži. Design hudebního sálu od té doby navrhl pro více než padesát filharmonií po celém světě. Spolupracoval s řadou předních architektů v čele s Jeanem Nouvelem, nositelem Pritzkerovy ceny za architekturu, nebo studiem Herzog & de Meuron. Na přelomu tisíciletí se podílel také na nové podobě sálů v ikonické opeře v Sydney.
Navrhnout hudební sál pro filharmonickou hudbu je jeden z nejobtížnějších úkolů architektů. Sál sám o sobě musí být dokonalým hudebním nástrojem. V první řadě hraje roli tvar celého prostoru, jeho výška, uspořádání balkonů. Druhým důležitým parametrem je použitý materiál. I proto je překvapivé, že Tojota při svých návrzích používá vyspělé počítačové technologie pouze jako pomůcku. Počítačová analýza mu sice pomáhá, ne vše se dá ale nasimulovat a spočítat.
Počítač například při přesném vymodelování prostoru nasimuluje zvukové vlny, posoudí jejich odrazy nebo pohlcování a tříštění o materiál, který se v sálu nachází. Důležitá je také doba dozvuku, která je zásadní pro správný prožitek hudby. Tyto parametry je schopen program posoudit a navést tak na nevyhovující místa, která mohou kvalitu zvuku rušit. Jak ale problém odstranit, to musí Tojota vymyslet sám.
Poslechněte si podcast s ředitelem pražského Institutu plánování a rozvoje Ondřejem Boháčem. Jaká je podle něj budoucnost Prahy:
