Šašek provokuje: Babišova košile aneb Chvála recyklaci
Ještě nikdy žádný politický subjekt neuspěl ve dvou volbách po sobě s jednou jedinou kampaní. To se už Babišovi podařilo (košili použil už dvakrát), ale kdyby to bylo i potřetí, nota bene počtvrté, to už by hraničilo… no, ale vlastně s čím?
Jak tuto sázku na jednu fotografii vlastně číst? Jako schopnost Babiše proslulého nevelkorysostí ušetřit? Češi to mají aktuálně rádi. Jako stvrzení dokonalé ikonografie, která bude fungovat vždy a za každé situace?
V měřítku omezeném na české tady a teď to zatím zjevně platí. Nebo jako přiznání, že kampaň je zbytečná, protože politické karty jsou po Babišově vstupu do médií a politiky tak nějak rozdány a nic s nimi nehne?
Bezpečný přístav
Platí vše, ale nic z toho úplně stoprocentně. Ale můžeme se na to podívat i z jiného pohledu. Současná doba je z rozličných důvodů vyhrocená, a lidé proto hledají bezpečné přístavy.
Proto ta obliba starých seriálů, proto ta hudební dramaturgie Radiožurnálu, proto ty neustálé návraty do minulosti. Lidé mají rádi to, co již znají, vše ostatní je děsí. Bílou košili znají, navíc ta košile nenese žádné sdělení. Tím lépe.
Je to podobně jako s hláškou Je suis… Nic to neznamená, všichni to chápou a každý s tím má spojené nějaké emoce. Takže Je suis bílá košile/Je suis Andrej. Vítejte v době recyklace.
…někdo ty nepříjemné věci říkat musí
