Česká republika je prý země, kde dozrál čas na voličskou rebelii proti starým stranám. Po jedné z nejmírnějších recesí mezi postkomunistickými státy během krize se zde růst obnovil naopak nejpomaleji. Problémem jsou také korupční případy na nejvyšších politických místech, které vyvrcholily skandálem zahrnujícím „sex, lži a politické pletichaření“, což stálo premiéra Petra Nečase křeslo.
Nedělám si iluze, nepropadám zoufalství. Boj pokračuje, ať budou čísla jakákoli.
— Pavel Kohout (@KohoutPavel) October 26, 2013
„Kdysi stabilní systém českých politických stran se, zdá se, narušil podle předlohy ne neznámé těm, kteří sledují politickou situaci v Bulharsku, pobaltských státech, Slovensku, Polsku a nejnověji ve Slovinsku,“ uvedl blog.
„Tento vzor ale není výjimečný jen pro postkomunistickou Evropu, obdobné otřesy nedávno postihly také Rakousko, Itálii, Řecko, Nizozemsko a Izrael a rovněž řadu zemí v Asii a Latinské Americe,“ dodal. Důvody vzestupu nových politických uskupení autor textu označuje za komplikované, protože souvisejí s politickým kontextem země a také s organizační strukturou upadajících stran a jejich nových rivalů, které je nahrazují.
Sledujte volby 2013 online na E15.cz:
Blog rovněž upozorňuje na to, že v Česku byl více než desetiletí nejstabilnější stranický systém v zemích bývalého východního bloku a že čtyři nejsilnější strany tradičně získávaly přes 80 procent míst v parlamentu. „Ale v roce 2010 tuto matici narušily nové strany a stará uskupení skončila s nejslabším kombinovaným výsledkem od roku 1992,“ uvedl autor.
Rozpad starého vzoru nadále pokračuje a podle průzkumů by se zmíněná čtveřice stran dostala jen lehce nad 50 procent. Za zmínku podle blogu stojí i to, že pokles preferencí není symetrický, protože někteří ze starých matadorů mají větší voličskou základnu.
