Režisérka, která se narodila 2. února 1929 v Ostravě, byla držitelkou řady cen, včetně francouzského Řádu za umění a literaturu, Českého lva za dlouholetý umělecký přínos českému filmu či státní medaile Za zásluhy. Její filmy, plné satirické nadsázky, nelítostně odrážejí stav společnosti a mezilidských vztahů. I když její porevoluční snímky nedosáhly takového uznání, jako díla z předchozích let, i v nich dostála své pověsti kritické, filozofující a provokující autorky.
„Setkal jsem se s jednou z největších režisérek, které kdy tato země měla,“ řekl ČTK herec Miroslav Donutil, kterého Chytilová do svých filmů často obsazovala. „Byla to žena, která měla obrovský smysl pro humor, ale i dokonalý smysl pro řád, jakkoliv to tak nevypadalo. Vždy si dokázala podmínky pro natáčení připravit takové, jaké sama potřebovala a o kterých byla přesvědčena, že vedou k úspěchu,“ dodal. Podle něj měli ti, kteří s ní přišli do styku, dvojí možnost: buď se jim podřídit, věřit jim a mít úspěch, či poukazovat na to, že její jednání jim nevyhovuje. „Měl jsem ji rád, mám ji rád a nikdy na ni nezapomenu,“ řekl Donutil.
Za svůj dlouhometrážní debut O něčem jiném, vyprávějící osudy dvou žen, získala cenu festivalu v německém Mannheimu. V roce 1965 zfilmovala s bývalými spolužáky z FAMU (Jiří Menzel, Evald Schorm, Jaromil Jireš, Jan Němec) soubor Hrabalových povídek Perličky na dně (povídku Automat Svět) a rok nato excelovala se slavnými Sedmikráskami, které vzešly z její spolupráce s kameramanem (a jejím druhým manželem) Jaroslavem Kučerou a scenáristkou Ester Krumbachovou.
Ukázka z filmu Sedmikrásky
Po roce 1968 měla zákaz točit
Uprostřed práce na filmu Ovoce stromů rajských jíme v roce 1968 ji zastihla okupace; poté co tento film předělala na metaforu o zradě, následovala nucená přestávka. Až v roce 1976 natočila hořkou komedii Hra o jablko. Velký úspěch u diváků měl komediálně laděný příběh stárnoucího elegána Faunovo velmi pozdní odpoledne. Na jejím kontě jsou i například snímky Kalamita, Šašek a královna a Dědictví aneb Kurvahošigutntag. Originálně poetickou komedii, která se změní v mrazivé drama - Kopytem sem, kopytem tam - natočila v roce 1988. Posledním celovečerním filmem byla v roce 2006 hořká komedie Hezké chvilky bez záruky.
Z druhého manželství měla Chytilová dceru a syna - Tereza Kučerová je výtvarnice a herečka (například Kopytem sem, kopytem tam, Pražská pětka či Mazaný Filip) a Štěpán Kučera kameraman (Návrat idiota či Pasti, pasti, pastičky pod režijním vedením své matky). Štěpán Kučera stál za kamerou i u dokumentu Cesta, který o Chytilové natočila Jasmina Blaževičová.
„To ona měla problémy se mnou,“ upozornila ve své autorizované biografii z roku 2010, kterou s ní napsal publicista Tomáš Pilát.
