Velezradou je podle zákona o Ústavním soudu „jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu“. Trestem je ztráta prezidentského úřadu a způsobilosti jej znovu nabýt. Klausovo druhé funkční období přitom skončí už tento čtvrtek. Odsouzený prezident také ztrácí nárok na plat a požitky po skončení výkonu funkce.
Senátoři vytýkají odcházejícímu prezidentovi kromě kontroverzní amnestie například i to, že dosud nepodepsal doplněk lisabonské smlouvy o novém záchranném fondu eurozóny, připomínají jeho otálení s podpisem dodatku k Evropské sociální chartě a vytýkají mu, že téměř rok nejmenoval žádného ústavního soudce a vyjma dvou neúspěšných pokusů ani nikoho Senátu ke schválení nominace nenavrhl, „čímž vážně ohrozil řádné fungování Ústavního soudu“.
Štěch: Rozhodnutí Česko nepoškodí, Klaus je kontroverzní osoba
Předseda Senátu Milan Štěch potvrdil, že návrh podat ústavní žalobu na prezidenta Václava Klause podpořilo 38 senátorů, 30 bylo proti. Nikdo se nezdržel. Podle Štěcha nemůže toto rozhodnutí horní komory parlamentu Česko v zahraničí poškodit, protože „Klaus je tam vnímán jako kontroverzní osoba“. „Diskuse probíhala věcně. Jsem rád, že se Senát rozhodl demokraticky,“ poznamenal Štěch. Dodal, že žaloba bude k soudu doručena zítra dopoledne.
Podle jednoho z iniciátorů podání žaloby Jiřího Dientsbiera Senát splnil svoji povinnost chránit ústavu. „Senát nemohl zůstat mlčet. Václav Klaus minimálně v pěti případech porušil ústavu,“ řekl.
„Budeme muset okamžitě vyslat auto s majáčkem, aby žalobu dovezl do Brna a Klause se podařilo dehonestovat těsně před skončením jeho mandátu,“ poznamenal ironicky senátor Jaroslav Kubera (ODS).
| O co jde v žalobě na prezidenta Klause: | |
|---|---|
| Amnestie | Prezident Klaus podle návrhu ústavní žaloby tím, že udělil amnestii, kterou mimo jiné zastavil některá pravomocně neskončená trestní stíhání, výrazně zasáhl do fungování trestní justice, významně ji demotivoval v další práci a nezávislé činnosti a oslabil důvěru veřejnosti ve vymahatelnost práva a v existenci prvku spravedlnosti v rozhodování soudů a činnosti orgánů činných v trestním řízení a prezidenta republiky. |
| Doplněk lisabonské smlouvy o novém záchranném fondu eurozóny | Prezident Klaus nepodepsal doplněk lisabonské smlouvy, ačkoli jej schválily obě komory Parlamentu třípětinovou většinou (Senát v dubnu 2012, Sněmovna v červnu 2012). Podle návrhu žaloby byl prezident poté, co jeho nečinnost byla zjevná, výslovně vyzván k ratifikaci doplňku usnesením Senátu z 6. prosince 2012. Klaus poté na setkání týdeníku Euro s manažery prohlásil, že doplněk lisabonské smlouvy neratifikuje. Česko je poslední zemí EU, která ratifikaci nedokončila. |
| Jmenování soudců Ústavního soudu | Prezident Klaus od 20. března 2012 nejmenoval ani jednoho soudce Ústavního soudu, byť se uvolnila celkem tři místa (20. března 2012, 6. června 2012 a 28. ledna 2013). Rovněž nevybral místopředsedu ÚS. Podle návrhu žaloby prezident nevyvinul ani žádnou odpovídající činnost směřující k obsazení uvolněných míst s výjimkou podání Senátu dvou návrhů na jmenování, se kterými Senát nevyslovil souhlas. |
| Nejmenování Petra Langera soudcem | Prezident Klaus po celé své druhé funkční období nerozhodl o návrhu na jmenování Petra Langera soudcem, i když mu Městský soud v Praze svým rozsudkem z 15. června 2007 uložil tak učinit ve lhůtě šesti měsíců (rozsudek byl po zamítnuté kasační stížnosti prezidenta republiky shledán zákonným a správným rozsudkem Nejvyššího správního soudu z 21. května 2008). Prezident tím podle návrhu žaloby hrubě znevážil autoritu soudní moci ve státě, hrubě zpochybnil ochranu základních práv a svobod soudní mocí a povýšil zvůli a svévoli nad právo. |
| Ratifikace Dodatkového protokolu k Evropské sociální chartě | Podle návrhu žaloby prezident po značnou část trvání svého funkčního období (od 7. března 2008 do 5. března 2012) otálel s podpisem ratifikace Dodatkového protokolu k Evropské sociální chartě zakládajícího systém kolektivních stížností ze dne 9. listopadu 1995, s nímž vyslovily souhlas obě komory Parlamentu (Sněmovna v květnu 2003, Senát v září 2003). Ratifikaci prezident dokončil až po výzvě Senátu z února 2012. |
