Zahraničí: Vyhráli Babiš a Zeman

Andrej Babiš

Andrej Babiš Zdroj: Euro - Martin Pinkas

České sněmovní volby zaujaly i řadu komentátorů zahraničních listů. Obecně se shodují, že voliči vyjádřili nespokojenost se zavedenými stranami a že povolební vyjednávání budou komplikovaná.

Historické pouto, ale i slovenský původ Andreje Babiše a jeho tamní soudní spor o záznam v seznamu agentů StB způsobily, že největší pozornosti se české volební klání těšilo na Slovensku. Daleko pozadu však nezůstali ani další sousedé.

Polský list Gazeta Wyborcza v narážce na Babiše píše, že „v České republice dokážou peníze a experti na veřejné mínění vyrobit politickou kariéru za pár měsíců“. Česko se podle listu ocitlo na cestě „k vlastní verzi orbánismu, mečiarismu či polské čtvrté republiky“.

Zároveň se Gazeta Wyborcza obává, že vláda, kterou volby zplodí, bude se společností zacházet jako s „kusem materiálu určeným ke zpracování“. „Uvidíme, zda bude podnikatel a majitel dvou vlivných deníků kráčet ve stopách Silvia Berlusconiho,“ píše dále polský deník.

Není jediný, v němž se paralela mezi Babišem a italským expremiérem objevuje. Pracuje s ní i německý Der Spiegel. Další německý list, konzervativní Frankfurter Allgemeine Zeitung, si všímá především potíží, které čekají nové politické elity při sestavování kabinetu. Předpokládá, že proces vzniku vlády bude „mimořádně obtížný“.

Rozsáhlý analytický materiál věnovaly českým volbám i The New York Times. „Česká republika, jejíž první prezident Václav Havel z ní udělal mezinárodní symbol svobody, zažila mohutný projev vzdoru proti politickému establishmentu,“ píše americký list a dodává, že „sílí pocit, že revoluce v roce 1989 nesplnila očekávání“.

Britský list Financial Times si rovněž všímá slabého vítězství ČSSD a přičítá jej jednak nevýrazné kampani, již vedl Bohuslav Sobotka, jednak vlivu Miloše Zemana, který se ke straně, již kdysi vedl, choval macešsky.

Der Standard: Homeopatie místo politiky

V roce 2010 rozeslala strana TOP 09 domácnostem fingovanou složenku se sumou zhruba pět tisíc eur. Šlo o výši státního dluhu na hlavu. A partaj se rázem stala třetí nejsilnější v republice. Letos rozdával miliardář Andrej Babiš osobně voličům párky a koblihy a jeho hnutí ANO se stalo dvojkou.

Poučení je jasné: populismus poráží pragmatickou politiku. Dokonce i komunisté, jediná nereformovaná strana tohoto typu v Evropě, zastávají silně populistický postoj: Všichni politici vyjma spolustraníků jsou zkorumpovaní. Řešením je dobrý stát, který se o všechny postará. A Babiš, který nechce mít s komunisty nic společného, slibuje něco podobného. Stát chce vést jako firmu, ne ho přenechat neschopným politickým činovníkům.

Tento vzkaz funguje. Je to paradox. Vždyť sám Babiš je ryzím dítětem systému, který chce údajně potlačit. Bez vztahů s mocnými by jen těžko vybudoval své koncerny. A svatá mu nejsou ani nezávislá média. Víra, že muž tohoto založení může vymýtit korupci, je absurdní. Volně se to dá přirovnat k léčbě homeopatiky. V medicíně to funguje hlavně u těch, kteří tomu věří. Důkaz, že by se tak mohlo dít i v politice, ale neexistuje.

Jisté je, že česká scéna musí najít odpovědi na tažení populistů. Homeopatická poučka, že musí být ještě hůře, aby mohlo být lépe, mezi ně určitě nepatří.

Sme: Bez Babiše ani ránu

vrzení, že české volby nemají jasného vítěze, jsou mylná. Vyhrál prezident Zeman. Z voleb nevzešel tak silný politický mandát, který by „přebil“ ten, který získal Zeman v lednu. Roztříštěnost politické vůle vylučuje, aby se ze sněmovny stalo centrum moci schopné konkurovat Hradu.

„Kingmakerem“ se stal Babiš, bez nějž si v Praze, jak by řekl Paroubek, ani neumyjí ruce. Babišovy představy o politice a vládnutí jsou přitom nadále nesrozumitelné. Babiš zřejmě nakonec podpoří menšinovou koalici socialistů s lidovci anebo se přímo zúčastní vlády.

Takové uskupení by sice mělo většinu, ale také všechny předpoklady být ještě nestabilnější než druhdy ODS, TOP 09 a VV. Nejde jen o nečitelnost Babiše, který koncentrací politické, ekonomické a mediální moci v rukou evidovaného spolupracovníka politické policie představuje historický průlom nejen v české, ale v celé středoevropské demokracii.

Rizikem je i „zemanovské“ křídlo v ČSSD, které nasměruje „vítěze“ voleb ke štěpení. I když na to, co dnes vládne na Slovensku, nejsou slova, jen citoslovce, může se lehce stát, že toho Fica, který v povolebním studiu troubil na moderátora Moravce jednu banalitu za druhou, nám ještě Češi budou závidět. Víte, co je absolutní úpadek? Když někdo někomu závidí Fica.

Der Spiegel: Babisconi sahá po moci

Když se v Česku volí, vždy je to neobvyklé. Frustrovaný národ dal přednost outsiderům před profesionálními politiky. Nová hvězda pražské politiky se jmenuje Andrej Babiš. „Nemám vůbec žádný zájem o nezletilá děvčata,“ tvrdí. Jde o odpověď na otázku, kterou si musel nechat líbit – mnozí vidí paralelu se Silviem Berlusconim. „Babisconim“ ho ostatně pojmenoval jeden místní bulvár.

Podobnosti by tu opravdu byly: Babiš je miliardář, svůj úspěch postavil na venkově – na obilí, mléku, masu, hnojivech. V Německu mu patří velké pekárny Leiken, doma největší deník Dnes. Babiš není jediný. Nováčky hledá de facto každý. Rozhodující je, zda dotyčný není extremista a zda nepatří k establishmentu. Babišův zisk je ovšem překvapivější o to, že vlastně nemá co říci. „Chci vést zemi jako firmu,“ opakuje. Jenže o konkrétní obsah v české politice stejně nejde.

Začátkem roku přece usedl do prezidentského křesla Miloš Zeman, který už byl v minulosti premiérem a na nějakou dobu ze scény zmizel. Aby se stal hlavou státu, nemusel udělat nic než být lidový: pít šest sklenic vína a dva panáky slivovice denně. Plus 40 cigaret. Není tomu ostatně dlouho, co ohromil národ výrokem, že kouření není škodlivé za předpokladu, že se s ním začne po 27. roce života.

Politologové: Na neúspěchu ČSSD se podepsali Zeman a Rusnok