Fischer podotknul, že zkrátka tento „klub“ nebyl pro všechny země, které tam chtěly a vstoupily. Bylo to podle něj pouze politické rozhodnutí o společné měně. Řecká dluhová krize by nebyl ve výsledku problém jen eurozóny. Následovala by prý dluhová nákaza zejména do zemí jižního rohu (Portugalsko, Španělsko, Itálie), uvedl Fischer. Důsledky pro Českou republiku by nebyly fatální, ale postihlo by to fiskální politiku.
Podle něj ale nenastane v Řecku scénař nekontrolovatelného bankrotu, prý ale záleží na tom, zda parlament schválí bolestivá a nutná úsporná opatření. Nejlepší a rozumným ze všech scénářů je prý restrukturalizace dluhu a vypsání nového splátkového kalendáře, ovšem bez odpuštění části dluhu. Návrat k drachmě by si Fischer nepřál, i když připustil, že je to jeden z možných scénářů. Drachma by prý ale prudce spadla, dovozní ceny prudce vzrostly, potřeba se dále zadlužovat by podle jeho názoru určitě nezmizela.
Zeman je prý zastáncem scenáře odchodu Řecka z eurozóny a návratu země k drachmě, nicméně i restrukturalizaci dluhu si umí představit. Zeman také zdůraznil, že odchod Řecka z eurozóny a návrat k národní měně by byl pro další malé země výstrahou a poučením. Řecko si může podle Zemana za vzniklou situaci samo, protože už před pár lety falšovalo svůj státní rozpočet. Rozhodně je prý proti tomu, aby se Řecku cokoliv odpouštělo. Zeman také poukázal na to, že Řekové ve státní správě pobírali bonusy za naprosto absurdní věci. Jako příklad uvedl bonusy za to, že si myjí ruce. Zeman dále řekl, že si není jistý, zda řecký parlament posvětí úsporná opatření.
Zeman doporučil, aby Řecko poslechlo doporučení Mezinárodního měnového fondu a osekalo spotřební výdaje a šlo cestou zvýšení daní. Podle něj se země však nevyhne bolestivým úsporným opatřením, měla by se dle něj také podpořit důvěra zahraničních investorů.
Další host Otázek bývalý předseda Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Míl uvedl, že problém se měl řešit již před dvěma či třemi lety, kdy se přišlo na to, že Řecko falšuje své výkazy. Eurozóna měla tenkrát požadovat tvrdě po Řecku, aby změnilo své hospodaření. „Já bych se v každém případě snažil, v rámci řecké ekonomiky, splnit základní požadavky na privatizaci, to znamená snížení zadlužení, získaní důvěry zahraničních investorů a domácích voličů a postupné jednání o rozložení splátkového kalendáře za těchto podmínek,“ uvedl Míl. Klíčem je také získat podporu pro to, co chtěla německá kancléřka Angela Merkelová, to znamená větší podíl soukromých investorů na restrukturalizaci toho splátkového kalendáře, ale ne odpuštění dluhů, dodal Míl.
