Jak předejít sporům kvůli dědictví? Tento dokument vás ochrání, má ale přísná pravidla
- Na rozdíl od běžné závěti nabízí dědická smlouva oběma stranám právní jistotu.
- Tento dokument má ale jeden háček – podle zákona jím totiž nelze odkázat úplně celý majetek.
- Při sepisování se neobejdete bez notáře, spolehlivě vás ale ochrání před vyčerpávajícími rodinnými spory.
K dědictví v Česku dochází buď na základě dědické smlouvy, závěti, nebo přímo ze zákona. Nejsilnějším právním důvodem pro dědění je přitom právě dědická smlouva, kterou oproti běžné závěti nelze tak snadno zrušit či změnit. Co je dobré o dědické smlouvě vědět předtím, než se pro ni rozhodnete?
Dědická smlouva je detailně upravena v § 1582 a následujících paragrafech občanského zákoníku. Přestože představuje nejsilnější dědický titul, má svá zákonná omezení. Tím nejzásadnějším je, že dědickou smlouvou lze odkázat maximálně tři čtvrtiny (75 procent) majetku. Zbylá čtvrtina musí podle zákona vždy zůstat volná, aby s ní zůstavitel mohl případně naložit jinak. Smlouvou navíc nelze zcela „vymazat“ ani zákonná práva dětí jako nepominutelných dědiců, kterým náleží alespoň část z jejich původního podílu.
Co je dědická smlouva a jak se liší od závěti?
Základní rozdíl mezi dědickou smlouvou a závětí spočívá v tom, že s dědickou smlouvou musí souhlasit obě strany – jedná se o klasický dvoustranný právní úkon.
Naproti tomu závěť je jednostranný právní úkon. Závěť přináší zůstaviteli více svobody, protože ji může kdykoliv sám zrušit, změnit nebo zničit. U dědické smlouvy jako nejsilnějšího právního institutu dědictví se povinně vyžaduje notářský zápis, u závěti nikoli.
Hlavní výhoda: Neprůstřelnost a ochrana obou stran
Výhodou dědické smlouvy je její velmi silná právní povaha, díky níž má zůstavitel jistotu, kdo po něm bude skutečně dědit. Rovněž budoucí dědic získává jistotu dědictví, protože dědickou smlouvu není, na rozdíl od závěti, snadné jednostranně zrušit.
Při sepisování je potřeba počítat s odměnou pro notáře a vědět, že případné zhoršené vztahy s dědicem nejsou automatickým důvodem pro zrušení smlouvy. Uzavřením smlouvy se samozřejmě za svého života zůstavitel nezbavuje možnosti s majetkem disponovat.
Háček, o kterém musíte vědět: Pravidlo jedné čtvrtiny
Budoucí zůstavitel nemůže formou dědické smlouvy vyřešit veškerý svůj majetek; jedna čtvrtina majetku musí vždy zůstat volná, například pro pořízení závěti nebo dědictví ze zákona. V praxi se tyto tituly mohou kombinovat – například 75 procent připadne dědici podle smlouvy a zbytek se dělí podle zákona. Chce-li zůstavitel zanechat smluvnímu dědici i zbylou čtvrtinu, může tak učinit dodatečným sepsáním závěti.
Typické příklady, kdy je dědická smlouva záchranou
V praxi se často využívá pro případy péče ve stáří, kdy například rodinný dům nebo chalupa po smrti připadá tomu dítěti, které o rodiče před jejich odchodem pečovalo. Pečující potomek má jistotu, že dům nakonec nepřipadne jinému sourozenci, což je důležité zejména tehdy, když je kvůli péči omezena jeho vlastní výdělečná činnost.
Dědická smlouva bývá i ochranou pro předání rodinné firmy nebo zajištěním, aby po smrti jednoho z bezdětných manželů do dědění nevstoupila širší rodina. Manželé totiž mohou uzavřít smlouvu, podle níž se za dědice či odkazovníky povolávají navzájem.
Možnosti zrušení smlouvy
Dědická smlouva je velmi silný právní institut, který nelze jen tak snadno zrušit. Jednání si nelze rozmyslet tak lehce jako v případě závěti, kterou je možné během života přepisovat i několikrát.
Dědickou smlouvu je možné zrušit uzavřením dohody o jejím zrušení, samozřejmě opět formou notářského zápisu. Se zrušením musí navíc souhlasit obě smluvní strany.
Pro lidi s hodnotným majetkem představuje dědická smlouva řešení, jak získat větší jistotu o tom, jak bude s jejich jměním po jejich smrti naloženo. Vynaložené peníze se v těchto případech rozhodně vyplácejí. Tento postup může výrazně omezit riziko budoucích sporů a let soudních tahanic.
