Jihoamerické Peru bude na začátku ledna hostit již jednačtyřicátý ročník závodu Dakar. V barvách týmu Big Shock Racing se opět představí Martin Macík. „Vedení rallye slibuje, že se 70% závodu pojede na písku. Tipnul bych si, že to budou z 50% písky a zbývajících 20% budou písečné pisty. Ty jsou zrádné,“ říká závodník, který byl na posledním Dakaru díky páté pozici nejlepším Čechem.
Na Dakaru budete už posedmé. Dá se nějak jednoduše vysvětlit, proč se vlastně člověk celý rok připravuje na tyhle drsné jihoamerické dva týdny?
Dakar je taková úchylka a sebetrýznění. Jasně, je to něco, co je vlastně pořád stejné, ale děláte to jen jednou za rok a je to tak obrovské a náročné, že to je prakticky každý rok úplně jiné. Vždycky víte, že se něco bude dít, že vás to bude bolet, že vlastně jedete občas na pokraji vlastní smrti... A člověk tam stejně chce jet.
Naposledy jste zářil a než vás začaly trápit technické problémy proháněl jste se s nejlepšími. Jak jste připravený na novou výzvu?
Výborně, auto jsme otestovali maximálně a najezdili jsme neuvěřitelné množství kilometrů. Do posledního dne ježdění, než jsme jeli na přejímky do Le Havru, fungovalo všechno jak má. Většinu částí jsme ještě před odjezdem vyměnili za nové a vezeme s sebou vlastně rozložený jeden kamion. Přesně tak, jak jsme zvyklí.
Váš závodní speciál je vylepšený a výkonnější. Kamion s číslem 504 má teď pod kapotou 1100 koní. Co všechno je tedy pro rok 2019 jiné?
Na posledním Dakaru se nám rozbila vrtule, takže jsme pozměnili pár věcí kolem. Zapracovali jsme na vyšším výkonu a také na brzdové soustavě, protože ty se na Dakaru hodně přehřívají. Pár úprav je i v kabině, máme například nové sedačky a pásy, což je příjemné.
A jak připravené se cítí vaše tělo? Neklepe se už každý prosinec s tím, co ho brzy čeká?
Nově jsem letos pracoval s fyzioterapeutem, ke kterému jsem začal chodit hned po skončení posledního Dakaru. Už tam jsem totiž cítil, že potřebuji narovnat. No a dopadlo to tak, že k němu chodím prakticky každý týden. Naučil jsem se nové držení těla on mi vrací žebra, narovnává mi krk, trapézové svaly…
A to všechno máte z kamionu, nebo obecně ze sportování?
Obecně. Nejdříve šlo hlavně o srovnávání svalů, zad a trupu. Pak se zjistilo, že mám špatné koleno a musel jsem na operaci, po které jsme ho zase museli dostávat do provozu. Vlastně obě nohy, protože na jedné byl normální sval, ale to operované vypadalo jako z Dachau…
Ale moc mi to všechno pomáhá. S fyzičkou jsem na tom dobře a mám pocit, že takovou formu jsem snad ještě neměl. Každý rok se něco naučím, teď třeba vím, že nepotřebuji tak velkou sílu, ale pracoval jsem spíš na výbušnosti. Takže třeba z posilovny jsem vynechal velké váhy a začal jsem víc pracovat na intervalovém cvičení.
Dakar se poprvé jede jenom v jedné zemi, jaké na to máte ohlasy?
Slyšel jsem ze spousty stran, jaká to bude nuda a tak dál, ale věřte mi, že nebude. Peru je hrozně technická země. Jsou tam hory, vysoké písky, klasická vegetace... Prostě obrovská různorodost. Vedení rallye slibuje, že se 70% Dakaru pojede na písku. Tipnul bych si, že to budou z 50% písky a zbývajících 20% budou písečné pisty. Ty jsou zrádné.
V čem přesně?
Dokud člověk pořád jede, je to pohoda, ale jakmile se udělá jedna jediná chyba, tak tam hned zůstanete viset.
Etap bude deset, tedy o čtyři méně než před rokem, a kilometrů se jede pět tisíc. Z toho ale tři tisíce závodních…
A teď si vezměte, že takovou dobu jedete jenom v písku. Jen pro představu, že my kolikrát takových 250 kilometrů v písku jedeme třeba osm hodin. Bude to zase něco jiného.
Pokračování rozhovoru si můžete přečíst na webu iSport.cz >>>
