Komentář Bohumila Pečinky: Svěží vánek Topolánek

Video placeholde
Mirek Topolánek jako kandidát na prezidenta
Mirek Topolánek jako kandidát na prezidenta
Mirek Topolánek jako kandidát na prezidenta
3
Fotogalerie

Expremiér Mirek Topolánek oficiálně oznámil prezidentskou kandidaturu. Malá vzpomínka z roku 2002. Právě vrcholí kongres ODS ve Františkových Lázních, kde si delegáti volí nástupce Václava Klause. Šance Mirka Topolánka a Petra Nečase jsou vyrovnané. 

K mikrofonu přichází Topolánkova manželka Pavla a překvapeným delegátů říká: Zvolte předsedou mého muže, vždycky měl v životě štěstí, i vás dovede k volebnímu vítězství. Krátce nato byl její muž skutečně zvolen šéfem občanských demokratů, tři a půl roku nato s nimi rekordně zvítězil ve volbách.

To je jedna rovina Topolánkovy osobnosti – v dospělém životě na něj vždycky štěstí sedalo jako na málokoho. Procházel různými světy, společnostmi, rodinami a vždycky nakonec skončil na té slunečné části světa.

Druhou polohou téhož je, že často působil jako komisař Clousseau z Růžového pantera. Svou impulzivností vytvářel chaos, lidé a věci kolem něj padali a odcházeli do zapomnění nebo výkonu trestu. Ale on nikdy za nic nemusel nést zodpovědnost. Ze všeho vyšel bez šrámu.

Pouhá představa: o desetiny procenta se dostává do druhého kola prezidentské volby, jeho protikandidát Miloš Zeman krátce nato kolabuje a část jeho voličů si řekne, vždyť ten Mirek je vlastně takový zdravější Miloš, tak proč ho nezvolit. Při Topolánkově štěstí to zase není až taková sci-fi…


Vše o prezidentských volbách najdete zde >>>


Vnitřním motivem Topolánkova rozhodnutí je, že se nikdy nevyrovnal se svým odchodem z politiky v roce 2010. Tehdy byl nucen odstoupit krátce před sněmovními volbami, protože na spolustraníky působil jako člověk, který nezvládá ani své okolí, ani své emoce a je zralý na psychiatrii. On to naopak dodnes cítí tak, že mu bylo upřeno další volební období, a touží po satisfakci. Nedoceňuje však dvě věci.

 

Svět se od roku 2010 změnil. V politice dnes nemá šanci nikdo, kdo není protestní element. Navíc Topolánek a jeho garnitura jsou jedním z důvodů, proč tu dnes máme oligarchu s protikorupčními hesly.

Jen těžko se mu také bude pracovat s převažujícím protestním étosem „boje proti vrchnosti“. Už proto, že on sám je vítěznou voličskou silou z nedávných voleb vnímán jako novodobá vrchnost. Na rozdíl od Babiše má také punc člověka, který nezaslouženě zbohatl. S tímhle hendikepem se v Česku špatně vítězí.

Kdo vyhraje prezidentské volby? Šance kandidátů a předvolební průzkumy najdete zde >>>

Navíc Topolánek odešel z politiky tři roky před Babišovým nástupem do médií. Tento krok převrstvil celý novinářský svět, v němž je mnoho účelových kampaní a vazeb, které za 62 dní do voleb není expremiér schopen rozplést.


 Kompletní a aktuální přehled prezidentských kandidátů najdete zde >>>


Topolánkova kandidatura má přesto pozitivní prvek. Bývalý premiér vnese do předvolebních debat skutečná politická témata a snad ukončí duchamorné debaty akademiků připomínající soutěž o titul nejušlechtilejšího muže roku. Pokud do debat přinese Topolánek svěží politický vánek a donutí ostatní vyjadřovat se k podstatným věcem, bude možné říci, i kdyby prohrál: Ta kandidatura měla smysl.

Autor je komentátorem týdeníku Reflex

Další komentáře od Bohumila Pečinky naleznete zde >>>