Andrej Babiš může slavit. Ne snad ještě volební vítězství. Ale přinejmenším si může připít na to, jak se mu podařilo proplout vládní krizí a jaké vyhlídky na kampaň se před ním prostírají. Protože nic lepšího než to, co momentálně předvádí sociální demokracie, Babiše potkat nemohlo. Jistě, krize udělala ze šéfa hnutí ANO bývalého ministra financí. Jenže socialisté se zjevně rozhodli, že vládní krizi využijí k tomu, aby se stali bývalou relevantní politickou stranou.
Je neuvěřitelné, s jakou bravurou ČSSD promrhala veškerý potenciál, který v průběhu vládní krize svým překvapivě odvážným a rozhodným jednáním vydobyl Bohuslav Sobotka. Jistě, volební model, který socialistům nedlouho po krizi přisoudil čtvrté místo na politické scéně, nebyl povzbudivý. Ale Sobotkovo nečekané jednání tváří v tvář Miloši Zemanovi a Andreji Babišovi samo o sobě nemělo a ani nemohlo nahnat socialistům preference. Mělo dát, a na chvíli dalo, Sobotkovi alespoň u části voličů aureolu bojovníka za demokratické principy a původní politickou kulturu, v níž věci mnohem menší než Čapí hnízdo stály politiky kariéru.
Právě tato Sobotkova image vydupaná fakticky z ničeho měla posílit a podepřít programové poselství, s nímž ČSSD hodlá vyrukovat v sobotu. Chvíli se zdálo, že to bude fungovat a strana, která se zdála být rozhádaná a na odpis, se za svým předsedou v pudu sebezáchovy semkne. Ale ne. Už je zase všechno při starém. Tři měsíce po volebním sjezdu strany, na němž Sobotka obhájil funkci bez protikandidáta, znějí ze strany hlasy, že lídr je nevýrazný a mělo by se střídat. Málokdy je za těmi hlasy jméno.
Když už nějaké hlasy jméno mají, snaží se obvykle držet s předsedou basu. Jenže lhaní v těchto otázkách je nesnesitelně lehké a vření pod stranickým povrchem beztak nelze přehlédnout. Volba pražského lídra ve stranickém referendu poznamenaná třetinou neplatných hlasů, v níž nakonec těsně zvítězil Petr Dolínek, dojmu jednoty nepomohla stejně jako zjevné podráždění poraženého Miloslava Ludvíka. Rozkladné procesy na jihu Čech způsobené Sobotkovou neochotou pustit Jiřího Zimolu byť na poslední místo kandidátky také nejsou nic zdravého.
O dalším osudu Bohuslava Sobotky se bude rozhodovat ve středu na jednání stranického vedení. Střídání v čele partaje chvíli před volbami je obecně vnímáno jako hodně rizikové. Lidovci v květnu 2009, necelý rok před volbami, vymetli z čela strany Jiřího Čunka, zvolili Cyrila Svobodu a pak se nedostali do sněmovny. V čele ODS vystřídal zhruba měsíc a půl před týmiž volbami Mirka Topolánka Petr Nečas a bylo z toho těsné druhé místo ve volbách a sestavování vlády. Socialisté se mohou pokusit napsat třetí verzi podobného scénáře. Pokud se tak ovšem rozhodnou, půjde o zjevné popření všeho, co se v posledních měsících po svém sjezdu a během vládní krize snažili předstírat. Na tom se nějaké věrohodné poselství voličům bude stavět hodně těžko.
