Bezpečnostní expert Kříž: Čína je hrozbou i pro demokraty

Americký prezident Donald Trump při prvním povolebním projevu

Americký prezident Donald Trump při prvním povolebním projevu Zdroj: ČTK / AP / Evan Vucci

Joe Biden s manželkou Jill při prvním povolebním projevu
2
Fotogalerie

Pokud by se do Bílého domu dostal Joe Biden, bude jeho styl více uhlazený, tlak na přebírání evropské zodpovědnosti za bezpečnost ale nezmizí. Jak republikáni, tak demokraté vnímají čínské riziko, zatím však nedokážou podnikat účinné kroky, míní vedoucí katedry mezinárodních vztahů a evropských studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně Zdeněk Kříž.

Čí vítězství by v tuto chvíli bylo lepší pro evropskou bezpečnost? Donald Trump opakovaně zpochybňoval roli NATO, jak velké změny se případně dají čekat od Joea Bidena?

Každý americký prezident bude vyvíjet tlak na evropské spojence, aby přebírali větší míru finanční odpovědnosti za evropskou bezpečnost. Zároveň bude pokračovat přesun amerického hospodářského, vojenského a politického zájmu k pacifické oblasti. Biden by byl asi diplomatičtější a uhlazenější než Trump při formulování amerických představ.

V čem by se podle vás lišila Bidenova politika vůči Rusku od té Trumpovy?

Podle mého názoru nebude příliš odlišná. Možná budou ukončeny nebo omezeny dodávky zbraní pro Ukrajinu, avšak zásadní obrat americké zahraniční politiky vůči Rusku bych nečekal. Debakl Baracka Obamy s restartem vztahů s Ruskem si pamatují i američtí liberálové. V rétorické rovině ještě tak možná podporou lidskoprávní agendy.

V současnosti má Evropa velmi napjaté vztahy s Tureckem. Mohlo by vítězství Bidena nějak zásadně situaci ovlivnit? Byl by vůči Turecku přísnější?

Turecko je pro Evropskou unii a Spojené státy velmi důležitým partnerem. Partnerství znamená připravenost respektovat vitální zájmy druhé strany a nebo se o to alespoň pokusit. Nestabilitou na Blízkém východě je v prvé řadě zasaženo Turecko a teprve potom někteří členové Evropské unie. Manévrovací prostor pro jakoukoli donucovací americkou politiku vůči Turecku je velmi malý. Prezident Recep Tayyip Erdogan vitální americké zájmy na Blízkém východě zatím respektuje. USA se budou muset naučit jednat obdobně, pokud nebudou chtít Turecko vyškrtnout ze seznamu spojenců. A to nechce ani Trump a ani Biden.

Jak by se projevila politika Bidenovy administrativy na Blízkém východě, zejména ohledně Íránu či sbližování Izraele s arabským světem a řešení palestinského konfliktu?

Trump se na Blízkém východě choval zdrženlivěji než předchozí administrativy George Bushe a Baracka Obamy. Sbližování Izraele s některými arabskými státy je dáno jejich obavou z Iránu. Pokud by demokratický prezident tlak vůči Íránu oslabil, sbližování by se mohlo urychlit. Současný stav izraelsko-palestinského konfliktu vyhovuje příliš mnoha aktérům na obou stranách a možnosti USA na tom cokoliv změnit jsou velmi omezené. Kdo bude sedět v Bílém domě není příliš podstatné.

Dá se předpokládat, že by byl Biden ústupnější vůči Číně, jak Trump dopředu rád zdůrazňoval?

I mezi americkými demokraty se postupně zakořenilo přesvědčení, že Čína je strategickým rivalem USA a Obamova politika pokojného předání amerického vůdcovství Pekingu má pro USA mnohá rizika. Také v americké společnosti se přes její rozdělení postupně formuje negativní vnímání Číny. Proto spíše než o změnu podstaty americké politiky vůči Číně by v případě Bidenova vítězství šlo o změnu stylu. Avšak dle mého soudu ani republikánská, ani demokratická administrativa by zatím nebyla připravena přijmout skutečně účinné kroky proti deindustrializaci USA ve prospěch Číny, krádežím amerického know-how a čínské militarizaci sporných oblastí v Jihočínském moři. USA už vědí, že politiku vůči Číně musí změnit, tedy pokud nechtějí přijít o vlastní hegemonii, avšak ještě nevědí jak.