Deset otázek, které zahýbou globální energetikou v roce 2026. Bude více fosilní, jaderná, nebo zelená?
- Ceny ropy by se mohly dostat výrazně pod hranici, která je kritická pro americké producenty.
- Datacentra a AI společnosti budou hledat další zdroje energie, ideálně bez ohledu na ideologii.
- Evropská unie bude mít co dělat, aby zvládla realizovat vlastní zelené plány.
1. Bude ropa ještě levnější?
Rok 2025 byl ve znamení poklesu cen ropy, i když s jistým kolísáním. Na začátku se cena suroviny typu Brent pohybovala kolem 75 dolarů za barel, ke konci roku poklesla o více než deset dolarů. Odborníci očekávají, že tento trend by mohl pokračovat, a spotřebitelé by se mohli radovat z toho, že se surovina pro výrobu benzinu a nafty dostane pod šedesát dolarů.
Analytici jsou totiž přesvědčení, že trhy zahltí dostatek dodávek. Kupříkladu americký úřad pro energetické informace (EIA) ve svém krátkodobém energetickém výhledu očekává, že cena ropy Brent se v prvním čtvrtletí sníží na úroveň 55 dolarů za barel a zůstane tam po zbytek roku. Její prosincová prognóza je ale o něco „dražší“ než listopadová. „Nyní odhadujeme, že pokračující čínské nákupy pro strategické hromadění zásob vyvinou větší tlak na růst cen ropy, než jsme dříve předpokládali,“ uvádí úřad.
Dodává, že do produkce a cen by navíc mohly promluvit nedávné americké sankce na ruské těžební kolosy Rosněfť a Lukoil. S cenami také může výrazněji pohnout napětí kolem Venezuely. V roce 2025 ale měla geopolitika, především dramatický vývoj na Blízkém východě, na zdražování suroviny jen omezený dopad, protože trhy už si do jisté míry na otřesy zvykly.
2. Zvládne Evropa hladce nahrazovat ruský plyn?
Sedmadvacítku v roce 2026 s nejvyšší pravděpodobností čeká postupné ukončování odběru ruského plynu, který by měl úplně ustat do podzimu 2027. Závislost na potrubních dodávkách suroviny už se v posledních letech dramaticky snížila, ze všech plynovodů už do Evropy proudí pouze rourami TurkStreamu. Maďarsko a Slovensko se ale tohoto zásobování nechtěly vzdát a Budapešť hrozí, že za něj bude nadále bojovat.
EU navíc dosud odebírá i nezanedbatelné množství ruského LNG. Všechny tyto dodávky bude nutné nahradit. Předpokládá se, že z velké míry je vykompenzuje další nárůst nákupů zkapalněného plynu ve Spojených státech, což je zároveň v době administrativy Donalda Trumpa žádoucí pro udržování dobrých vztahů obou břehů Atlantiku. Přímořské země s terminály jako Polsko a Řecko už si dělají naděje, že budou distribuovat americkou surovinu dále do střední a východní Evropy.
Evropská unie by také mohla zvýšit vlastní produkci, velká očekávání se týkají hlavně Rumunska. Zatím se každopádně nezdá, že by trhy výhled na definitivní konec éry ruského plynu v Evropě děsil, jeho cena v posledních týdnech klesala, až se dostala pohodlně pod třicet eur za megawatthodinu.
3. Podaří se zajistit energii pro hladová datacentra a AI?
Energetiku bude v následujících měsících jistě formovat i snaha zajistit dostatek pohonu pro chod datových center a rozvoje umělé inteligence. Nervozita v tomto směru byla zejména ve Spojených státech znát už v předchozích dvou letech. Mezinárodní agentura pro energii (IEA) uvádí, že v roce 2024 centra spotřebovala celosvětově přibližně 415 terawatthodin. Odhaduje se, že se toto číslo do roku 2030 více než zdvojnásobí na 945 terawatthodin, což je o něco více než současná celková roční spotřeba elektřiny v Japonsku.
Nárůst této spotřeby samozřejmě nebude rovnoměrný. Zpráva společnosti McKinsey předpovídá, že ve Spojených státech by se datová centra mohla do konce dekády podílet na celkové spotřebě elektrického proudu až ze dvanácti procent. „Toto je okamžik významného růstu poptávky po energii,“ tvrdí i Kara Mangoneová ze společnosti Goldman Sachs. Především shluky velkých provozů pak mohou způsobovat přetížení.
Někteří komentátoři už vyjadřují obavu, že pokud bude rozvoj sektoru omezen nedostatkem energie, může se investiční AI bublina nebezpečně nafukovat. Západní firmy navíc varují před tím, že Čína své energetické zdroje rozvíjí daleko rychleji než USA. „V roce 2024 Čína přidala 429 gigawattů nové energetické kapacity, více než třetinu celé americké sítě a více než polovinu veškerého globálního růstu elektřiny. USA přispěly pouze 51 gigawatty, tedy dvanácti procenty,“ uvedla v říjnu společnost OpenAI v dopise americké vládě.
4. Bude jaderná renesance úspěšná?
Jedním ze způsobů, které mohou pomoci nasytit datová centra a zajistit spolehlivé zdroje elektřiny, je rozvoj jádra. O ten nějakým způsobem v poslední době usiluje řada zemí po celém světě. Nabízejí se jim v podstatě tři základní způsoby: výstavba velkých reaktorů, vývoj menších a alternativních zdrojů a opětovné zprovoznění odstavených bloků elektráren.
Spojené státy se vydaly všemi cestami. Momentálně patrně největší naděje vzbuzuje rozjetí provozu několika stojících reaktorů. Trumpova administrativa v listopadu oznámila, že společnosti Constellation Energy Corp poskytla půjčku ve výši miliardy dolarů na obnovení provozu bloku v pensylvánské elektrárně Three Mile Island, známé nehodou v roce 1979. V červnu firma, která už dříve uzavřela dohodu o dodávkách energie pro datová centra společnosti Microsoft, uspíšila časový harmonogram pro restart reaktoru na rok 2027.
Trump zároveň podporuje rozvoj malých modulárních reaktorů (SMR), začátkem prosince získaly federální podporu designy od Tennessee Valley Authority a společnosti Holtec. V plánu je i výstavba velkých reaktorů pod křídly firmy Westinghouse. Hovoří se o tom, že by jich mohlo vzniknout osm na čtyřech místech. Jenže minulé projekty vzbuzují velké pochyby ohledně tohoto cíle. Ambiciózní nukleární plány mají i mnohé evropské země v čele s Francií, která chce vybudovat šest bloků. Největší jadernou velmocí je ale bezpochyby Čína, jež každý rok schvaluje výstavbu desítky reaktorů.
5. Budou se američtí těžaři za Trumpovy éry mít dobře?
Americký prezident Donald Trump je velmi nakloněný fosilním zdrojům a od jeho administrativy se očekával velký důraz na rozvoj domácí těžby ropy a plynu. Plynové elektrárny jsou přitom také stěžejním zdrojem energie pro datová centra a AI.
„Zemní plyn je v současnosti s více než čtyřicetiprocentním podílem největším zdrojem elektřiny pro datová centra ve Spojených státech. Vzhledem k tomu, že růst poptávky bude v příštích pěti letech obzvláště rychlý, je zemní plyn největším zdrojem dodatečných dodávek,“ konstatovala IEA. Trump k tomu usiluje o navýšení vývozu amerického LNG, což se mu zatím daří. Americký export této suroviny v posledních měsících trhá rekordy a administrativa zvažuje kroky k dalšímu rozvoji vývozní infrastruktury.
Problémem jsou ale současné ceny ropy i plynu. Američtí těžaři si v roce 2025 stěžovali na to, že pomalu přestává být rentabilní rozvoj nových ropných vrtů, hraniční cenou je přitom šedesát dolarů za barel. Pod tou se americká WTI pohybovala už koncem roku. Americké vývozce LNG nepotěšil ani pokles cen plynu na evropském trhu a jejich růst na americkém, což značně nahlodává jejich zisky. Prezidentovi kritici navíc tvrdí, že k pokrytí potřeb datových center je nezbytná i energie z obnovitelných zdrojů; je tak podle nich krátkozraké potírat zelené projekty.
6. Vnutí Čína světu ještě více zelených technologií?
Čína jde v současnosti odlišným směrem než Spojené státy. Rozvíjí veškeré zdroje bez ideologických předsudků a chce být nezpochybnitelným lídrem v oblasti zelených technologií. S nimi související průmysl se podílí zhruba na desetině HDP země a je jedním z tahounů ekonomického růstu. Čína se přitom už dlouho snaží své zelené produkty prodávat do celého světa a zajistit si co největší tržní podíl. A to nejenom na Západě, ale také v Jižní Americe, Africe a jinde v Asii.
Jen v roce 2024 čínské společnosti vyvezly toto zboží v hodnotě 177 miliard dolarů. A nedá se očekávat, že by se tento trend v brzké době změnil. Čína drží na sedm set tisíc patentů z oblasti čistých energií, více než polovinu všech na světě. K tomu z velké míry ovládá produkci a zpracování kritických surovin potřebných v tomto odvětví.
Sedmadvacítku znepokojuje čínská nadprodukce, často dotovaná státem, která tvrdě dopadá na místní výrobce a maří snahy zprostit se závislosti na asijské velmoci. Zejména představitelé evropského větrného průmyslu se bojí, aby toto odvětví neskončilo jako sektor fotovoltaiky, kterou nyní EU ve velkém dováží z Číny. Rok 2024 byl prvním v historii, kdy se západní výrobci větrných turbín neumístili mezi třemi největšími globálními dodavateli. Evropské producenty drtí ceny, nemají přístup k masivnímu čínskému trhu, ale zároveň jsou silně závislí na dodávkách materiálu a komponentů odtamtud.
7. Dokáže EU plnit plány rozvoje obnovitelných zdrojů?
Smělé unijní dekarbonizační plány narážejí v poslední době na rostoucí odpor obyvatelstva i praktické potíže. Instalace obnovitelných zdrojů váznou a není příliš pravděpodobné, že se podaří dosáhnout původních cílů jak v oblasti fotovoltaických panelů, tak větrných elektráren. Velký úpadek na kontinentu zažívá i segment tepelných čerpadel, která se nevyplácejí v porovnání s vytápěním plynem.
V pololetí roku 2025 měla sedmadvacítka k dispozici celkem 236 gigawattů instalovaného výkonu větrných turbín. Unijní cíl je přitom 425 gigawattů do roku 2030. Jeho dosažení by tak v praxi znamenalo zvýšit dosavadní tempo budování nových větrných parků na více než dvojnásobek. Představitelé větrného průmyslu si stěžují především na těžkopádný proces s povolováním.
Asociace SolarPower Europe v létě uvedla, že v EU se po více než deseti letech zpomalilo tempo instalace fotovoltaiky. Odhadovala, že za rok 2025 přibude 64,2 gigawattu nové solární kapacity, což znamená meziroční pokles o 1,4 procenta. Důvodem je hlavně omezování dotací na střešní panely v některých státech. Cílem EU je mít do roku 2030 solární kapacitu 750 gigawattů, podle SolarPower Europe jí však bude chybět 27 gigawattů.
8. Bude Evropa v modernizaci přenosových soustav úspěšná?
Energetický rok 2025 poznamenaly v Evropě dva významné blackouty: v dubnu na Pyrenejském poloostrově a začátkem července pak v České republice. Rozvířily debatu o nestabilitě výkonů obnovitelných zdrojů, nepřipravenosti unijních zemí na přechod na zelenou energii a nutnosti modernizace přenosových a distribučních soustav.
Stále častěji se tak hovoří o nutnosti obřích investic do evropské elektrické sítě, tak aby se adaptovala na zvýšenou poptávku, obnovitelné zdroje a zlepšila se její odolnost vůči počasí i kybernetickým hrozbám. Evropská komise se domnívá, že jen v této dekádě to bude stát téměř 600 miliard eur.
Problémem přitom nemusejí být jenom finance, ale také těžká dosažitelnost komponentů a vstupních surovin, zvlášť s ohledem na rostoucí ceny mědi. Sedmadvacítka musí podle expertů zvažovat i kybernetická rizika dodávek součástí pro kritickou infrastrukturu. Částečným řešením potíží by mohly být technologie na zlepšení efektivity stávajících sítí, jako jsou například senzory a analytické nástroje, které umožňují pružněji reagovat na měnící se výrobní podmínky.
9. Čeká nás další boj o emisní povolenky?
V roce 2025 se v Evropské unii hodně hovořilo o nové vlně emisních povolenek z dopravy a vytápění budov a boj o ně se se nejspíš přelije i do dalších měsíců. Patrně se také dále povedou debaty o tom, nakolik se zvýší ceny pohonných hmot a prodraží se náklady na topení fosilními palivy. Ohledně očekávaných dopadů a nástrojů na podporu domácností totiž stále nepanuje shoda.
Někdejší česká vláda Petra Fialy (ODS) a řada dalších zemí prosazovaly změny systému. Evropská komise koncem listopadu schválila návrh opatření, které má stabilizovat cenu emisní povolenky ETS 2. Díky tlaku členských států navíc bylo dojednáno, že bude spuštění nových povolenek o dvanáct měsíců odloženo na rok 2028.
Ani s tímto stavem ale není spokojený nový premiér Andrej Babiš (ANO). „Jako nová vláda přijmeme usnesení, ve kterém budeme požadovat úplné odstoupení od povolenek v ETS 2, které by nám zdražily benzin i vytápění,“ tvrdí Babiš. Jenže se nezdá pravděpodobné, že by pro tento krok v EU sehnal dostatek spojenců.
10. Dočká se lidstvo nových technologií?
V souvislosti s očekávaným nárůstem poptávky po elektřině se mnohé země snaží vyvíjet nové technologie, které by pomohly problém s produkcí řešit. Velké naděje se upínají hlavně k oblasti jaderné energie, kde usiluje o inovace Západ i Čína. Ta v současnosti experimentuje s thoriovým reaktorem, který by mohl přinést revoluci v oblasti dodávek paliva, jež je nyní závislá na těžbě a složitém zpracování uranu.
Ve Spojených státech je zajímavý projekt sodíkového reaktoru Billa Gatese. USA, Čína i Evropa se zároveň snaží o pokrok v oblasti jaderné fúze, o které sní nejen mnozí politici, ale také představitelé společností z oblasti umělé inteligence. Stále se však má za to, že komerčně využitelná bude nejspíš až za desítky let.
Roste i zájem o využití geotermální energie. IEA se domnívá, že s vývojem technologií a snižováním nákladů by do 2050 mohla poskytovat až patnáct procent světové potřeby elektřiny. Zdůrazňuje, že v porovnání s jinými obnovitelnými zdroji je vysoce stabilní.
