Lidé Dalíkova typu, používající politiku jako prostředek osobního profitu, zasadili polistopadovému režimu těžký zásah. Jejich zákulisní manévrování bez pravidel a ohromné majetky, jimiž se příliš netajili, po léta rozleptávaly víru lidí v demokratickou politiku.
Kdybychom dnes s Dalíkem seděli u stolu, zřejmě by jmenoval desítky lidí, kteří zacházeli s veřejným vlivem hůř než on. Padla by jména jako Gross nebo Janoušek. A měl by jistě pravdu. Na druhé straně Gross svou osobní situaci, kdy se k němu většina společnosti obrátila zády, neunesl a zemřel. Lobbista Janoušek, těžce nemocný, je v polovině nepodmíněného trestu.
Jinými slovy, odsouzení nemusí vždy hovořit jazykem trestního práva. Někdy je efektivnější rozsudek morální a politický: veřejnost vás ignoruje a jste nevolitelný do veřejné funkce. Janoušek i Dalík měli v tomto smyslu společné jedno: informovaná veřejnost cítí, že byli odsouzeni za trochu něco jiného, než za co by měli být.
Janoušek si vyslechl rozsudek za dopravní nehodu, Dalík si měl říci o úplatek, ale blufoval, že by něco mohl zařídit. Ve skutečnosti by oba měli být hnáni k odpovědnosti za to, že toho v jisté době v zákulisí zařizovali až příliš. Ale to je jiný příběh.
Zpět k Dalíkovu rozsudku. Česko mělo kontrakt na zbrojní dodávku a Topolánkova vláda chtěla kvůli neplnění zakázku zrušit. Rozběhla se rozsáhlá oficiální i neoficiální diplomatická jednání české a americké strany. Zakázka na pandury byla i součástí oficiálního jednání prezidenta Bushe a premiéra Topolánka. Všechno se projednávalo také na vládě, takže šlo – vedle Temelína – o nejsledovanější zakázku desetiletí. Co mohl v takové situaci ovlivnit premiérův poradce?
Dalík měl být původně souzen za korupci. Asi na základě první výpovědi expremiéra Topolánka, který mluvil o Dalíkově bezvýznamnosti v celém procesu, soudce překvalifikoval rozsudek na podvod. Následně proti sobě stála tvrzení dvou účastníků schůzky proti dvěma tvrzením jiných účastníků schůzky. Soud se nakonec postavil na stranu těch prvních a Dalíka bez většího dokazování odsoudil k nepodmíněnému trestu.
V demokracii platí, že i darebák má právo na spravedlivý proces. Průběh toho Dalíkova byl přinejmenším sporný a vyvolává obavy, že příště může být na základě společenské objednávky odsouzen ten, na koho média ukážou prstem. Morálně a politicky byl Dalík odsouzen už dávno. Na odsouzení v trestní rovině však musí být nezpochybnitelné důkazy. Pro tak vážný rozsudek tentokrát chyběly.
Autor je komentátorem týdeníku Reflex
