Od jara 2015, kdy vznikl mocenský pakt Zeman–Babiš, zve hlava státu předsedu ANO na nejdůležitější setkání s evropskými i světovými vůdci. Takže Babiš byl na Hradě, když prezident přijímal francouzského, čínského a rakouského prezidenta, generálního tajemníka NATO nebo britského premiéra.
Jejich spojenectví bylo stvrzeno v létě společným postupem ve věci uprchlické krize. Andrej Babiš nejdříve držel linii nadnárodní strany Evropští liberálové (ALDE), která loni během uprchlické vlny patřila k největším „vítačům“. Záhy ale chladnokrevně otočil.
Podstatné je, že premiér Sobotka od té doby vytvářel ve vztahu k migraci vlastní politiku a duo Zeman–Babiš zase svou a navzájem spolu moc nemluvili. O to větším překvapením bylo, když premiér Sobotka tentokrát Babiše na vládu kvůli jednání s Angelou Merkelovou pozval. Ministr financí však odmítl a dal tím jasně najevo svůj distanc od Sobotkovy pozice. Proč?
Jak říkal Henry Kissinger: Čím bezvýznamnější země, tím složitější zahraniční politika
Babiš se nechtěl nechat zatáhnout do premiérovy neurčité politiky ve vztahu k povinným kvótám na rozdělování uprchlíků po Evropě. Naopak chtěl být viděn po boku někoho, kdo je znám svým nekompromisním postojem. Ale aby to tolik nebilo do očí, vnutil premiér na hradní schůzku ještě „svého“ ministra zahraničí Zaorálka. Jak říkal Henry Kissinger: Čím bezvýznamnější země, tím složitější zahraniční politika.
Pro atmosféru návštěvy německé kancléřky v Praze byla typická složitá bezpečnostní opatření, která vyvrcholila tím, že se Merkelová na Úřad vlády musela dostavit zadním vchodem od Vltavy. Ve vzduchu visel pocit vyjádřený jedním z transparentů: „Paní Merkelová, žádný diktát, jinak czexit.“ To je skutečný a jediný smysl cesty německé kancléřky na východ – osobně zjistit, nakolik jsou postoje vlád zemí střední a východní Evropy konzistentní a jestli nehrozí takříkajíc „britský scénář“, který by mohl skončit nějakými těmi exity.
Cesta má vyvrcholit v polovině září během bratislavského summitu EU, kde bude kancléřka chtít dát definitivní podobu řešení imigrační krize. Nebude to však Česko, kdo se stane mluvčím protimigračních sil. Tuto roli už obsadili vůdci Slovenska, Maďarska a Polska. Opět to bude tak trochu o nás bez nás. Příčinou však nebude žádný bruselský diktát, ale česká pasivita a zbabělost říci, „tady jsme a tady stojíme“. Návštěva Angely Merkelové na tom nic nezměnila.
Autor je komentátorem týdeníku Reflex
