Cestu z Letiště Václava Havla po Evropské třídě rozhodně nelemovaly zástupy nadšených příznivců jako při nedávné návštěvě čínského prezidenta. Jen na zastávce Dědina byly v táboře odpůrců i příznivců zhruba dvě desítky lidí. Už dopoledne vytvořili z papírových krabic symbolickou „němou barikádu“ před Úřadem vlády příznivci strany Svoboda a přímá demokracie Tomia Okamury.
Místa, která měla kancléřka navštívit, objížděla auta Strany svobodných občanů s velkoplošnými panely a nápisy v němčině: „Paní Merkelová, žádný diktát, jinak czexit.“ Miroslav Kalousek (TOP 09) k tomu na Twitteru poznamenal: „Když stál Zeman na Rudém náměstí či adoroval čínský režim, o Straně svobodných občanů jsem neslyšel. Dnes je jich plná Praha. Svobodných.“
Ulici před Strakovou akademií nakonec policie uzavřela. Kancléřka Merkelová ale stejně dorazila zadním vchodem. S vojenskými poctami ji tu uvítal premiér Bohuslav Sobotka i další členové vlády.
OBRAZEM: Návštěvu provázely protesty
Lidi, kteří přišli do blízkosti Strakovy akademie, rozděloval především pohled na migraci. „Merkel muss weg“ byl ještě ten z mírnějších transparentů, které si její odpůrci donesli. Po druhé hodině začalo přituhovat, odpůrci byli agresivnější: jednomu z příznivců kancléřky zmačkali vítací plakát, skandovali „Táhněte!“ „Fuj, fuj, fuj, kolaboranti jsou hnůj!“ A nad tím vším ječelo pár desítek píšťalek. Za půl hodiny ale bylo po rebelii. Odpůrci nabírali dech.
V té době ještě Merkelová rozmlouvala s premiérem Sobotkou, který pak na svém Twitteru hrdě oznamoval, jak si s kancléřkou Merkelovou potvrdili výborné sousedské vztahy. Společným cílem má být třeba lepší dopravní propojení obou zemí, zejména rychlodráha Praha–Drážďany–Berlín. Shodli se na prioritě bezpečné Evropy, silnější ochraně vnějších schengenských hranic i evropské pohraniční stráži, anebo na společném boji proti terorismu. „Česko má odlišný názor ve věci povinných kvót, nechceme přenos pravomocí v oblasti migrace do Bruselu,“ zdůraznil Sobotka.
Podle vyjádření Merkelové na následné tiskové konferenci ale není problém v tom, že jsou v unii na rozdělování uprchlíků odlišné názory: „Je jen důležité o těchto věcech mluvit a najít řešení.“ Novou vlnu vášní před Strakovou akademií vyvolal příchod několika příznivců Merkelové. Před protestujícími je musela ochránit policie.
OBRAZEM: Návštěva Angely Merkelové v Praze
Uvnitř úřadu se zatím Sobotka s Merkelovou shodli, že čas odvolat evropské sankce proti Rusku ještě nenastal, protože dohody z Minsku se stále neplní. Jenže k tomu, aby byly sankce zrušeny, chce Merkelovou vyzvat nejen předseda Senátu Milan Štěch na závěrečné společné večeři v Lichtenštejnském paláci. Podle Štěcha dopadají sankce na české zemědělce i průmysl, ale na ruské hospodářství dopad nemají. Sankce by zrušil i prezident Miloš Zeman, s nímž se kancléřka sešla na Hradě v šest hodin.
Cesta Angely Merkelové pokračovala přes ČVUT. Zhruba hodinu se mluvilo o „čtvrté průmyslové revoluci“, kterou přináší digitalizace ekonomiky, či o spolupráci výzkumných institucí a firem. Česko by podle Sobotky mělo vytvořit takové prostředí, aby do země přicházeli další němečtí investoři.
Mezitím na Malostranské náměstí dorazily asi dvě stovky kancléřčiných odpůrců. Zástupci německého protiimigrantského hnutí Pegida hřímali z pódia, že Merkelová ohrožuje stabilitu, mír a budoucnost Evropy, začaly se objevovat rasistické výlevy. Další zastávkou Merkelové už pak byl Pražský hrad, před nímž se sešla zhruba stovka jejích příznivců s unijními vlajkami a s nápisy Willkommen! Půldenní výlet po Praze byl u konce.
Česká ekonomika s Německem stojí a padá
V obchodních kruzích se občas vtipkuje, že Česko je sedmnáctou německou spolkovou zemí. Provázanost tuzemské ekonomiky s Německem je opravdu osudová. Je to suverénně největší obchodní partner, když do Německa loni směřovalo přes 32 procent veškerého českého vývozu.
Vyjádřeno v číslech to byl export za 1,26 bilionu korun. Podle nové analýzy Komerční banky a Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR to znamenalo meziroční růst vývozu k západnímu sousedovi skoro o devět procent, předloni to bylo dokonce téměř o 17 procent. „Německá filozofie byznysu, která je založená na perfekcionismu a technické spolehlivosti, nám vyhovuje. Podobně to vnímají i německé podniky, které nás považují za nejdůležitější výrobní základnu ve svém okolí,“ uvádí předseda asociace živnostníků Karel Havlíček.
Tomu odpovídá i fakt, že Němci jsou nejčilejšími investory v Česku. Od roku 1993 zde umístili už přes 560 miliard korun. Stojí tak za více než pětinou všech investic a vlastní zde podle odhadů už zhruba čtyři tisíce podniků. Vedle největších nákupů, jako bylo převzetí Škody Auto skupinou Volkswagen nebo plynárenského Transgassu značkou RWE, tu mají velké výrobny i německé koncerny jako AEG, Siemens, Robert Bosch, Paul Hartmann nebo Hella-Autotechnik.
Ani Češi už ale nejsou pozadu s investicemi v Německu. Největšího německého výrobce amoniaku a močoviny, společnost Stickstoffwerke Piesteritz, koupila skupina Agrofert. Babišovo impérium ovládlo i pekárny Lieken. V Německu má svou dceru společnost RD Rýmařov, která staví rodinné domy i velké developerské projekty. Energetický a průmyslový holding vlastní německou firmu MIBRAG, která provozuje dva hnědouhelné doly. Celkem koupil český kapitál už přes 150 německých firem.
Pro české podniky je Německo důležité i jako prostředník v obchodu s třetími zeměmi. Velká část vývozu totiž pokračuje přes německé přístavy Hamburk nebo Bremerhaven dál do světa. Pro české vývozce tak zbývá jedna velká výzva. Aby se v obchodním řetězci častěji posunuli z pozice dodavatele německých podniků do role finálního kontraktora, který od koncového zákazníka bere největší část marže.
