Britští rodiče se nemohou pokusit zachránit své dítě. Soudy jim to zakázaly
Evropský soud pro lidská práva odmítl žádost rodičů vážně nemocného kojence Charlieho Garda o jeho převezení do Spojených států, aby dítě mohlo projít experimentální léčbou. Rodiče na léčbu vybrali 1,3 milionu liber, přesto soudy jejich přání ignorovaly.
Charlie Gard je jedním ze 16 dětí na celém světě, které trpí vzácným syndromem mitochondriálního vyčerpání. Smrtelné onemocnění způsobuje postupnou svalovou slabost a poškození mozku.
Finální rozhodnutí přichází po zdlouhavém procesu vedeném u soudů Spojeného království, které až právě nyní Evropský soud pro lidská práva definitivně uzavřel s odůvodněním, že „Charlie byl vystaven pokračující bolestí, utrpení a úzkosti“ a podstoupení další léčby „nemá žádnou naději na úspěch“.
Rodiče Charlieho, Chris Gard a Connie Yatesovi, s rozsudkem nesouhlasí. Na zaplacení léčby uspořádali sbírku, v níž na léčbu vybrali 1,3 milionu liber. Matka Charlieho již naznačila, že pokud dítě nedostane šanci na další léčbu, peníze od 83 tisíc dárců půjdou na charitu pro léčbu dalších dětí s Charlieho vzácnou chorobou.
Naše právní úprava vychází z hodnoty lidského života jako hodnoty absolutní. Můžeme jen odhadovat, jak by se stát zachoval v případě sporu o léčení nevyléčitelně nemocného dítěte. Naše medicína je (se značnou nadsázkou) chápána jako povinnost léčit, v každém případě, za každou cenu, bez ohledu na všechno kolem. Léčí i tehdy, je-li to marné, je-li to zbytečné, a je-li to nedůstojné, protože pacient už z léčby nemá prospěch. Klíčovou v této věci je otázka, respektive zhodnocení, co ještě je, a co už není postupem takzvaně lege artis (odborně správným) v konkrétní věci. Zodpovědět tuto otázku přísluší medicínským odborníkům a z mých zkušeností je mi známo, že ani po ryze medicínské stránce není odpověď snadná. Poskytovatel zdravotních služeb garantuje jen postup odborně správný. Nelze po něm požadovat, aby postupoval odborně nesprávným postupem. Pak by de facto jednal protiprávně. Dokážu si představit, že zdravotnický profesionál by mohl v tomto konkrétním případě tvrdit, že pokračování v podpoře životních funkcí Charlieho je postupem non lege artis. Avšak soudu by nezbylo nic jiného než ustanovit znalce k podání znaleckého posudku a v rámci celkového posouzení věci by posoudil i co je v nejlepším zájmu dítě, jak ostatně shrnul i Evropský soud pro lidská práva. JUDr. Petr Šustek, Centrum zdravotnického práva, Právnická fakulta Univerzity Karlovy |
