Ve sporu mezi Slovenskem a nizozemskou pojišťovnou Achmea Evropský soudní dvůr určil, že rozhodčí doložka ve smlouvě o ochraně investic s Nizozemskem není v souladu s evropským právem.
Česko získalo novou zbraň v arbitrážích, v nichž se investoři po státu domáhají odškodnění na základě dohod o ochraně investic s jinými členskými státy Evropské unie. Evropský soudní dvůr (ESD) totiž rozhodl, že arbitrážní doložka, která je ve smlouvě mezi bývalým Československem a Nizozemskem, není v souladu s právem Evropské unie.
Rozhodčí soud zřízený podle této doložky tak podle ESD nemůže vykládat unijní právo, které se v investičních sporech týká volného pohybu kapitálu nebo svobody usazování. Touto dohodou je vázáno i Česko jako následnický stát bývalé federace. Proti českému státu nyní investoři vedou deset arbitráží za miliardy korun. Opírají se o smlouvy o ochraně investic, které má Česko s Nizozemskem, Německem, Lucemburskem a Velkou Británií.
Dopady rozhodnutí evropského soudu, které by se mohlo vztahovat i na doložky v dalších smlouvách, na probíhající arbitráže české ministerstvo financí zatím zkoumá. „S rozsudkem se teprve seznamujeme a budeme jej podrobně analyzovat,“ říká mluvčí ministerstva Filip Běhal. Česko má smlouvy o ochraně investic s celkem dvaceti členy EU.
Evropský soud posuzoval otázku, zda je arbitrážní doložka v souladu s unijním právem, na žádost německého nejvyššího soudu. Ten řeší odvolání ve sporu, které podle československo-nizozemské dohody o ochraně investic vede se Slovenskem nizozemská pojišťovna Achmea. Česko je přitom po Španělsku nejčastěji žalovanou zemí. Na základě investičních dohod s jinými členy unie už řešilo 26 arbitrážních sporů.
Ve prospěch Slovenska argumentovala také Evropská komise, která se snaží donutit členské země, aby vzájemné dohody o ochraně investic zrušily a řídily se jen platným evropským právem.
Dopady rozsudku na už vedené arbitráže zatím není podle oslovených právních expertů snadné odhadnout. „S největší pravděpodobností nebude možné rozhodčí nález arbitrážního soudu v EU využít,“ říká Vladimír Balaš z katedry mezinárodního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy. To znamená, že pokud stát v arbitráži prohraje, může se bránit výplatě náhrady škody s odkazem na rozpor arbitrážní doložky s unijním právem.
Situace se může radikálně změnit, pokud se arbitráž vede v nečlenské zemi EU, například ve Švýcarsku. Tamní orgány nemusejí k názoru Evropského soudního dvora přihlížet. „Už teď dramaticky roste počet firem z EU, které si kvůli investicím v jiných členských státech vytvářejí sídlo ve Švýcarsku a jiných zemích mimo Evropskou unii. Hledají lepší ochranu a právní jistotu,“ uvádí právník a exnáměstek na ministerstvu financí Radek Šnábl, který nyní zastupuje klienty v mezinárodních arbitrážích. Tento trend po rozhodnutí Evropského soudního dvora ještě zesílí.
