Codexis: Verdikt k politické korupci má u soudů nejvyšších pater skutečně premiéru

Exposlanec Ivan Fuksa jako první z trojlístku rebeků ODS opoustil po výroku Nejvyššího soudu vazební věznici v Ostravě

Exposlanec Ivan Fuksa jako první z trojlístku rebeků ODS opoustil po výroku Nejvyššího soudu vazební věznici v Ostravě Zdroj: ctk

Současný rozruch kolem rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci bývalých poslanců ODS potvrzuje, že korupční kauzy se u nás dosud dostaly do posledních pater soudů jen sporadicky. Chybí tedy dostatek precedentních případů a už vůbec nejsou v politických kauzách. Za posledních 25 let se korupce vyskytla v nejvyšších judikátech pouze ve zhruba dvou desítkách případů.

Statistika vyplývá to z dat evidenčního, citačního a analytického systému Codexis, který má k dispozici společnost Atlas Consulting. „Judikáty, které by poskytly orientaci v současném problému, zda je vyměňování politických postů a jednání o hlasování korupcí podle zákona či nikoli, schází, “ potvrdila E15.cz právnička z Atlas Consulting Petra Gříbková. Současné dění je tedy podle ní v každém případě průlomové.

Kapříci a znalci

Některé případy úplatkářství Nejvyšší soud ČR řešil, ale týkaly se spíše známých sportovních „kapříků“. Obviněný V. P. si při telefonickém rozhovoru nechal slíbit úplatek pod výrazem „třicetník“ za to, že ovlivní fotbalové utkání. V následném trestním řízení se však bránil tím, že úplatek sice výslovně neodmítnul, ale neměl v úmyslu jej fakticky převzít. To však soud nepřesvědčilo.

Další případ, který se v roce 2009 dostal až před Nejvyšší soud, byla kauza soudního znalce, který žádal o úplatek za to, že v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku pro ministerstvo pro místní rozvoj uvede hrubě zkreslené údaje. Šlo o úplatek ve výši čtyř milionů korun.

Znalec se hájil tím, že tento odborný posudek nebyl obstaráním věci v obecném zájmu (trestného činu přijetí úplatku se může dopustit jen osoba, která obstarává věci obecného zájmu). To ale soud vyvrátil, protože vypracování posudku zadal ústřední orgán veřejné správy.

Jiný zajímavý případ řešil rovněž Nejvyšší soud v roce 2008. Při posuzování úplatku za přidělení veřejné zakázky určitému dodavateli rozhodl soudce tentokrát ve prospěch pachatele.

Značný nemusí být čistý

Rozhodnutí nižších soudů v téže věci přitom označila prospěch pachatele za „značný “, což je prospěch představující částku nejméně půl milionu korun. Nejvyšší soud však upozornil na to, že při určení výše prospěchu pachatele je nutno vždy vycházet z tak zvaného čistého prospěchu.

Korupce se tedy posuzuje různě a její soudní rozuzlení je spletité. Dokládá to i případ čtyř spoluobviněných, který měl na stole rovněž Nejvyšší soud. Tady uznal obviněné z účasti na úplatkářství i díky výroku a odkazu na léty zaběhlé kontakty, které mohly ovlivnit konkrétní požadovanou záležitost.

„Je úsměvné, že několik rozhodnutí existuje ještě z doby 80. let minulého století, kdy byli jako korupčníci stíháni a odsouzeni předsedové posudkových komisí za neoprávněné přidělování rekreačních a lázeňských poukazů. Nebo také přednosta ženského a porodnického oddělení za rozhodnutí o poskytnutí nadstandardní lékařské péče,“ zakončuje právnička Gříbková.