Je chladná lednová noc a na osvětlené nádraží v Pardubicích přijíždí zdánlivě obyčejný nákladní vlak. Lokomotiva s čtyřiadvaceti zapřaženými cisternami má za sebou dlouhou štreku. Na cestě z Běloruska musela projet celým Polskem, aby právě tady dosáhla cíle. Po vcelku hladkém celním řízení je náklad vpuštěn do volného oběhu, když tu se ze tmy vynoří příslušníci finanční správy a vlak naložený 1,4 milionu litrů nafty zabavují. Je začátek letošního roku a právě bylo zabráněno jednomu z největších daňových úniků v historii České republiky. Podobných podvodů stále přibývá a týkají se právě daně, kolem které je v poslední době tak horko, totiž DPH.
Možná ještě lepší obrázek o úpadku daňové morálky v českých zemích nám dá pohled na příklady drobnějšího charakteru, které nutně nemusejí být v rozporu se zákonem. Stačí se trochu pozorněji dívat kolem sebe. Dříve obligátní dotaz „na doklad, nebo bez“, který bylo tradičně slyšet u řemeslníků a byl neklamným znakem, že dotyčný se chce vyhnout nejen DPH, ale chce zatajit i celkovou výši příjmů, nabývá rafinovanějších forem.
Pouze hotově
Na okraji velkých českých a moravských měst se množí jako houby po dešti fajnovější podniky, které obsluhují movité obyvatele satelitů. S tím, jak se v těchto příjmových skupinách stává samozřejmostí platba úvěrovými kartami, by jeden předpokládal, že budou přijímány všude. Opak je pravdou. Jeden fungl nový steakhouse na okraji Prahy, před nímž o víkendech parkují vozy, jež by nedělaly ostudu v dobré zahradní čtvrti někde v Mnichově, kupříkladu nebere karty vůbec. Standard služeb ale musí být na úrovni, a tak velice ochotný personál zákazníky s chybějící hotovostí úslužně doprovodí k bankomatu přímo v prostorách podniku.
Také čtěte:
Válka proti práci na černo již na pokutách vynesla 106 milionů
Daňové úniky ochudí Česko o 30 miliard ročně
Stejně tak se množí dříve dosti neobvyklý systém „shop in shop“, kdy v jedné provozovně funguje vedle sebe několik OSVČ s vlastním živnostenským oprávněním. Motivace je jasná: podlézt obratovou laťku, od níž by se museli registrovat jako plátci DPH a jež by zakládala povinnost vést daňovou evidenci. A o to tady jde především. V praxi to znamená, že zaplatí DPH na vstupu, tedy na všech položkách, které nakupují a jsou zatíženy DPH, aniž by mohli uplatnit odpočet. Jejich náklady jsou tedy o daň uplatněnou na vstupech vyšší (tedy pokud vycházíme z předpokladu, že dodavatelé daň platí), avšak na druhé straně DPH nezatěžuje vlastní marži.
Elitní daňový poradce, s kterým tuto situaci týdeník Euro konzultoval, vehementně odmítal, že by „shop in shop“ sám o sobě představoval jakoukoli formu daňového úniku: „Je to samozřejmě nesmysl, když v jedné hospodě fungují čtyři ,ičaři‘, ale je to naprosto legální,“ zdůrazňuje pod podmínkou anonymity. Že by tím zákazníci snad dostávali jakoukoli cenovou výhodu, to se říct nedá, ale rozhodně se tím dotčení podnikatelé vyhnou zatížení svých marží, nákladům spojeným s administrací daně, a hlavně nemusejí vést daňovou evidenci. Nejde tedy jen o DPH, ale také o daň z příjmů fyzických osob.
Celý text naleznete v aktuálním čísle týdeníku Euro
