Dušan Šrámek: Zákon o znárodnění majetku

Ilustrační foto

Ilustrační foto Zdroj: Michael Tomes, E15

V mediálním rámusu okolo EET a kontrolních hlášení tak trochu zapadla zákonná norma, která je v tažení proti daňovým únikům bezpochyby nejdrastičtější. Jedná se o prokazování původu majetku. Minulý týden zákon definitivně odmávla sněmovna. Na návrh senátorů ČSSD původní verzi ještě přitvrdila a objem prokazovaného majetku snížila ze sedmi milionů korun na pět. V pondělí zákon podepsal prezident Zeman.

Vedle dodanění v případě neprokázání příjmů přináší zákon drakonické pokuty, které při něčem, co finanční úřad vyhodnotí jako nedostatečnou spolupráci, mohou dosáhnout až sta procent s bonusem tří let kriminálu. Přiléhavější označení by proto znělo „zákon o znárodnění majetku“. Svou ideou má nejblíže k různým podobným normám, na jejichž základě rudnoucí poválečná republika znárodňovala majetek „keťasům a spekulantům“. Zavádí totiž zpětnou povinnost evidovat a uchovávat informace o nabytém majetku. To je v příkrém rozporu s principem zákazu retroaktivity.

Zatímco dnes může finanční úřad jít při kontrole daňových přiznání tři roky nazpět, schválená norma zavádí subjektivní posouzení, kdy dotyčný majetek nabyl. Co to bude znamenat například pro daňového poplatníka, který si svépomocí postavil dům z „bouraček“ a nebude to moci prokázat stejně jako to, kdy konkrétně k nabytí majetku došlo, je nabíledni. Bude mít prostě smůlu.

Stát získá pod pohrůžkou sankce informace, které mohou vést k odhalení trestné činnosti. Jenže tyto informace pak nejsou použitelné v trestním řízení

Navíc není vůbec jasné, jak budou finanční úřady sporný majetek oceňovat. Zda podle ceny v době pořízení, nebo v době, kdy přírůstek zjistí. Vzhledem k tomu, jak dramaticky se mění ceny na trhu nemovitostí, je to zcela fatální otázka.

Retroaktivita není jediným problémem z hlediska ústavnosti. Pokud daňový subjekt neuspokojí svým vysvětlením daňový orgán, předá finančák věc policii. To je ovšem v přímém rozporu se zákazem sebeobviňování. Stát získá pod pohrůžkou sankce informace, které mohou vést k odhalení trestné činnosti. Jenže tyto informace pak nejsou použitelné v trestním řízení.

Důsledky jsou absurdní. Pokud nebudou represivní orgány schopny prokázat konkrétní trestnou činnost, kriminálníci budou pouze „dodaněni“ a pokutováni. A jejich příjmy z drog či kuplířství budou legalizovány. Případnému trestnímu postihu za krácení daně pak bude bránit drakonická výše pokuty. Z judikatury i evropských smluv vyplývá, že vysoké penále je trestem samo o sobě, a tak na základě zákazu dvojího trestání by se měl postižený alespoň vyhnout trestu v rámci trestního řízení.

Představa některých politiků a protikorupčních bludařů, že kriminálníci skončí v teplákách, je tedy mimo mísu. Nemluvě o tom, že skuteční zločinci se již v době, kdy si majetek pořizovali, snažili jej nějak legalizovat. Nakonec tedy zákon dopadne nejtvrději na ty, kteří si od svého majetku neschovávali dost dokladů o jeho nabytí. Třeba v naivní víře, že po mnoha letech už je po nich nebude nikdo požadovat.

Autor je publicista a redaktor serveru Česká justice