V rámci úpravy třetího pilíře důchodové reformy neboli penzijního připojištění lze od počátku loňského roku nově spořit již jen do takzvaných účastnických fondů. Ty již nemusejí vkladatelům garantovat zisk, takže mohou jít do většího rizika, a v konečném výsledku tak přinášet klientům vyšší výnosy. Vedle nich fungují transformované fondy. Ty spravují peníze lidí, kteří se do penzijního připojištění zapojili do konce roku 2012.
Ačkoli účastnické penzijní fondy vznikly s ambicí nabídnout lidem vyšší výnos, struktura jejich majetku tomu zatím neodpovídá. Přes 93 procent aktiv mají fondy uloženo na bankovních účtech nebo v dluhopisech české vlády. „Výnos z těchto aktiv nepřevyšuje půl procenta,“ uvádí Petr Sklenář z J&T Banky. Pětašedesát procent z celkové 1,3 miliardy korun, které jim klienti svěřili, leželo ke konci loňského roku ladem v hotovosti.
Transformované penzijní fondy, ve kterých momentálně leží na 280 miliard korun vkladů a které garantují, že klienti o peníze nepřijdou, tak mají paradoxně rizikovější profil než fondy účastnické. Investováno mají kolem 96 procent majetku.
Nízké prostředky, nízké výdělky
Nízké výdělky vysvětlují účastnické fondy třetího pilíře obdobně jako v případě pilíře druhého – slabým přílivem peněz.
„Ve fondech nebyly a nejsou dostatečné prostředky, které umožňují takovou investiční strategii, při níž by se prostředky investovaly do rizikových instrumentů, a zároveň se přiměřeně rozložilo riziko,“ vysvětluje Václav Bálek z penzijní společnosti Allianz, která v účastnických fondech spravuje přes 50 milionů korun.
„Efektivní realizace investičních strategií u našich fondů začíná po dosažení hranice kolem deseti milionů vkladů,“ uvádí Petr Brousil z Penzijní společnosti České pojišťovny. Desetimilionovou hranici přitom splňuje v alespoň jedné ze svých strategií sedmi z deseti účastnických fondů třetího pilíře na trhu.
Zatímco budoucnost spoření zůstává ve hvězdách, jedno je jasné: účet za reformu. Penzijní společnosti přišly podle Asociace penzijních společností loni o 280 milionů. „Ztráta vznikla především transformačními náklady třetího pilíře a zřizovacích nákladů na nové fondy druhého,“ uvádí Milan Kantor z asociace.
