Gymnastka Věra Čáslavská: Cesta na Olymp… a z Olympu

Rozloučení s Věrou Čáslavskou (12. září 2016)

Rozloučení s Věrou Čáslavskou (12. září 2016) Zdroj: CTK

Rozloučení s Věrou Čáslavskou (12. září 2016)
Rozloučení s Věrou Čáslavskou (12. září 2016)
Rozloučení s Věrou Čáslavskou (12. září 2016)
Rozloučení s Věrou Čáslavskou (12. září 2016)
Rozloučení s Věrou Čáslavskou (12. září 2016)
10
Fotogalerie

Dnes od 10 hodin proběhlo v Národním divadle poslední rozloučení se zesnulou legendou světového sportu Věrou Čáslavskou (†74). Pavel Kovář připravil zajímavou vzpomínku.

„Cesta na Olymp… a z Olympu. Tak bych prozatím pracovně chtěla nazvat knihu o svém životě. Až vyjde v češtině, čtyři japonská nakladatelství mají zájem o její přeložení a vydání. Musím se do toho už konečně pustit,“ tvrdila mi ještě před necelým měsícem a smála se. Požádala mě společně s vydavatelem, abych jí pomohl s redakcí textu.

 

V Československu se o ní v šedesátých letech 20. století mluvilo obdivně jako o „naší Věrce“. Na olympijských hrách v Tokiu a Mexiku (Ciudad de México) získala sedm zlatých medailí. Gymnastku, která je od té doby nejslavnější českou sportovkyní, zná dodnes celý svět.

Gesto tichého protestu

Úplnou náhodou ji jako čtrnáctiletou ke gymnastice přivedla olympionička a královna kladiny Eva Bosáková, která se stala její trenérkou a brzy soupeřkou.

„Věra byla ohromný talent, zatímco Eva Bosáková usazená dáma,“ vzpomínal Vladimír Prorok, jenž obě trénoval. „Věra navíc Evu obdivovala a ctila tak, že ji nechtěla porážet. Mnohdy i kvůli tomu vynechala v závodě náročný prvek… Časem vymýšlela nové, často i riskantní prvky a určovala vývoj světové gymnastiky.“

Když na pražském mistrovství světa 1962 vyhrála přeskok, druhá skončila ve víceboji jednotlivkyň a třetí v prostných, bylo to předznamenání dalších úspěchů krásné a usměvavé světlovlásky. Na tokijské olympiádě 1964 získala během čtyř dnů tři zlaté medaile a stala se tváří her. To mělo ovšem i svůj rub: do tokijských ulic mohla vyjít pouze „zamaskovaná“ – v šátku a černých brýlích. I tak ji však lidé poznali a z její návštěvy obchodního domu byla několikahodinová autogramiáda.

Vzpomínka na Věru Čáslavskou

Vrchol kariéry zažila na olympijských hrách v Mexiku, tady získala čtyři zlaté a dvě stříbrné medaile. Zvítězila ve víceboji, prostných, přeskoku, na bradlech, ale podle odborníků i diváků měla vyhrát i kladinu. Rozhodčí však přiřkli vítězství Nataliji Kučinské ze Sovětského svazu a Věra se musela smířit se stříbrem. Olympiáda se konala v říjnu 1968, krátce po přepadení Československa vojsky Varšavské smlouvy, zejména Sovětského svazu.

„Věděla jsem, že pro národ v naší okupované zemi jsou medaile důležité, a proto jsem při naší hymně vzhlížela vzhůru, zatímco při sovětské jsem od sovětské vlajky odvracela hlavu. Tohle gesto bylo vyjádření tichého protestu proti okupaci naší země. Věděla jsem, že si toho lidé u televizních obrazovek všimnou.“

PROHLÉDNÉTĚ SI OBSÁHLOU FOTOGALERII

I v Mexiku se stala tváří her. Diváci jí fandili skandovaným pokřikem Vera, Vera-ra-ra-ra!, čímž zároveň vyjadřovali sympatie okupované zemi v daleké Evropě. Když se po olympiádě vdávala v jejím dějišti za atleta Josefa Odložila, zaplnilo náměstí před metropolitní katedrálou na sto tisíc lidí. O dva měsíce později byla vyhlášena nejlepší světovou sportovkyní roku 1968. Ale nedosti na tom, neboť vzápětí se za Jacqueline Kennedyovou stala druhou nejpopulárnější ženou planety.

Příští rok ukončila kariéru, protože se jí narodila dcera Radka a o pět let později syn Martin. Řeklo by se happy end, leč brzy bylo všechno jinak. Komunistický režim upevňoval moc a nazýval to „normalizací“, a tak byla ještě včera „naše Věrka“ vyloučena z Československého svazu tělesné výchovy, jinými slovy z řad sportovců. Potrestána za podpis výzvy Dva tisíce slov v roce 1968 a pak i za to, že jej odmítla odvolat.

Celý text čtěte na Reflex.cz