Na stát se valí problémy s covidovým dědictvím. Milionům roušek, respirátorů či rukavic, které politici se slávou vítali po první vlně pandemie na nádražích a letištích, brzy vyprší lhůta spotřeby. V některých případech dokonce hrozí, že zboží skončí ve spalovnách. Podle Správy státních hmotných rezerv musí stát do konce roku obměnit padesát milionů kusů takového zboží, které v době pořízení stálo přes 200 milionů korun.
Zásoby narychlo a mnohdy za sporné ceny pořizovala na sklonku první pandemické vlny zejména ministerstva vnitra a zdravotnictví vedená Janem Hamáčkem z ČSSD a Adamem Vojtěchem za ANO. Vláda později ministerstvům nákupy odebrala a svěřila je Správě státních hmotných rezerv (SSHR), do jejíchž nouzových zásob zboží přešlo.
V současnosti tvoří bezpečnostní rezervu na dva měsíce. Celkově je to 160 milionů zdravotnických ochranných pomůcek, přibližně třetina se ale musí do konce roku obměnit. „Naším cílem je udělat vše pro to, aby se nevezly do spalovny, ale zužitkovaly se. Byť i ten scénář se spalovnou může nastat,“ připouští předseda SSHR Pavel Švagr.
Za normálních okolností systém funguje tak, že SSHR vypíše na nákup zásob soutěž, kde se vítěz mimo jiné zaváže, že si zboží před expirací odveze a nahradí novým. U vlaků a letadel se zbožím z Číny to ale byl jednorázový rezortní nákup, který tuto povinnost neobsahoval. Česko v té době nemělo téměř žádné podobné zásoby a průběh pandemie nedokázal nikdo odhadnout.
Rukavice, roušky, obleky či respirátory druhé a třetí třídy bude brzy SSHR podle zákona nabízet bezúplatně ostatním státním organizacím. Pokud je nebudou chtít, nabídne je k prodeji. Pokud ani ten nevyjde, nastane scénář, o němž předseda SSHR hovořil. Samotný materiál nebude nevyužitelný, po skončení lhůty ale nikdo nezaručí jeho stoprocentní účinnost a nezávadnost.
Problém zdravotnického materiálu spočívá i v tom, že odpovídá požadavkům z počátku pandemie. Stát teď například místo roušek preferuje respirátory, ale právě roušek má v zásobě několik milionů. „Při vyskladňování jsme přednostně vydávali to zboží, které není pod obměnou. Ale i tak tvoří objemově zhruba polovinu z celkového balíku zásob na dva měsíce,“ popisuje Pavel Švagr.
Rezorty si za nákupy stojí. „Všechny nákupy byly činěny efektivně, počty a skladba byly zvoleny s ohledem na stávající extrémní situaci,“ zdůvodňuje mluvčí ministerstva vnitra Ondřej Krátoška. Nejvyšší kontrolní úřad ale loni upozornil, že nákupy ministerstev byly mnohdy předražené.
U ministerstva vnitra se cena respirátorů FFP3 pohybovala od 60 korun do 422 korun za kus. U ministerstva zdravotnictví cena FFP2 opakovaně převýšila jednotkové ceny respirátorů FFP3 a cena respirátorů FFP2 dosáhla až 777 korun za kus.
Zpátky ale k expirujícím zásobám. Před několika týdny, kdy se ministerstvo školství rozhodlo ukončit u žáků a učitelů testování na covid, mělo ve své režii objednány miliony testů. Nyní v závěru února má úřad u SSHR uskladněno šestnáct milionů antigenních testů na 1100 paletách. Aby vydržely, musejí být uloženy v temperovaných skladech. Lhůta jim vyprší za rok a ministerstvo školství s nimi nemá přesný plán. „Tyto testy budou k využití podle rozhodnutí státu a potřeb jednotlivých rezortů,“ uvedla mluvčí ministerstva školství Aneta Lednová.
Situace připomíná postup státu s lékem Tamiflu proti ptačí chřipce. Ministerstvo zdravotnictví v letech 2005 až 2007 nakoupilo přes milion dávek za zhruba miliardu korun a v roce 2019 putovalo prošlé zboží do spalovny. Lék má dosud v režimu obměny i SSHR, lhůta mu končí v roce 2025. Je to však mnohem menší množství, než kdysi pořídilo ministerstvo.
