Hrabalův souputník a průkopník explosionalismu Vladimír Boudník se dočkal další retrospektivy

Výstava Vladimíra Boudníka v Muzeu hlavního města Prahy

Výstava Vladimíra Boudníka v Muzeu hlavního města Prahy Zdroj: Ladislav Michálek/Muzeum hlavního města Prahy

Výstava Vladimíra Boudníka v Muzeu hlavního města Prahy
Výstava Vladimíra Boudníka v Muzeu hlavního města Prahy
Výstava Vladimíra Boudníka v Muzeu hlavního města Prahy
Výstava Vladimíra Boudníka v Muzeu hlavního města Prahy - fotografie se ženou Teklou
Výstava Vladimíra Boudníka v Muzeu hlavního města Prahy
16
Fotogalerie

Třináct let uběhlo od poslední velké výstavy věnované výtvarníku a propagátorovi vlastního stylu s názvem explosionalismus Vladimíru Boudníkovi. Další obsáhlou a průřezovou výstavu nyní připravilo Muzeum hlavního města Prahy.

Boj s větrnými mlýny připomínala neústupnost, s jakou výtvarník Vladimír Boudník celý svůj nedlouhý život propagoval v Československu i v zahraničí vlastní výtvarný styl explosionalismus. Do historie tuzemské výtvarné scény se − i díky přátelství se spisovatelem Bohumilem Hrabalem, který mu věnoval knihu Něžný barbar − nakonec přece jen zapsal. Velkou retrospektivu mu nyní věnovalo Muzeum hlavního města Prahy.

Výstava nabízí na tři stovky nejen grafik z doby od roku 1946 do Boudníkovy tragické smrti o 21 let později, ale i dokumentů a fotografií. Část z nich je vystavena poprvé.

„Vystavená díla pocházejí ze sbírky galerie Ztichlá klika, která vznikala čtyři desítky let. Jedná se proto skutečně o průřez Boudníkovou tvorbou,“ uvedl kurátor výstavy, která začíná dnes a potrvá do konce října, Jan Placák.

První díla pocházející z poválečné doby zachycují bídu a utrpení lidí i beznadějnost válečných scén, která vytvářel i na základě vlastních zkušeností při nuceném nasazení v Dortmundu.

Poté se přiklonil k abstraktnějším a expresivnějším grafickým pracím vznikajících často technikou, kdy kovovou matrici před vložením do lisu rozrušoval vrypy, údery kladiva, dláta, propaloval autogenem a vrážel do ní kovové špony či kousky plechů a drátů. Výsledné grafické listy i po lisování dále upravoval, takže málokdy z jedné matrice pocházela stejná díla.

Nechybějí ani Boudníkovy manifesty z přelomu čtyřicátých a padesátých let, kterými se snažil vysvětlit a rozšířit styl, kterému začal říkat explosionalismus. Jeho podstatou měla být tvorba na základě myšlenkové asociace a schopnosti vybavovat si z libovolných skvrn, podle svých vjemů a životních prožitků, konkrétní tvary a obrazy.

„I když teoreticky budou zničeny veškeré hodnoty, člověk s obrazotvorností bude mít vždy sílu si vytvořit vlastní galerii. V tom jsem viděl pravé poslání explosionalismu,“ uvedl Boudník v jednom ze svých dopisů.