Jedno z místopředsednických křesel v ČSSD obsadí po víkendovém sjezdu i ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová. Od účastníků sjezdu dostala silný mandát, ačkoli ještě před rokem znal její jméno málokdo. „Síla sociální demokracie vždy spočívala v tom, že jsme se zaměřovali na lidi, kteří nás potřebují,“ říká Maláčová.
Ani ne po roce v čele ministerstva práce a sociálních věcí vás delegáti sjezdu ČSSD zvolili místopředsedkyní strany. To je rychlá kariéra, jen co je pravda.
Já si to uvědomuju a beru to s velkou pokorou. V Německu se říkává, že kdo rychle vyjel výtahem nahoru, ten často velmi rychle sjede dolů.
V jakém stavu podle vás ČSSD je?
Máme za sebou těžké období. Neviděla jsem to v minulých letech z pozice ve vedení, tak nemám úplně srovnání. Ale podle toho, co jsem teď zažívala na sjezdu a před třemi měsíci na přelomovém jednání ústředního výkonného výboru, vidím kolem sebe strašně moc srdcařů, vidím přesvědčené sociální demokraty a vidím lidi, kterým jde o věc. Pro mě je to období plné naděje.
Naději nové vedení vidí v tom, že se strana zeširoka rozkročí od středu doleva od městských liberálů až k seniorům a „lidem práce“, jak se to často říkalo. Je to pro šestiprocentní stranu zvládnutelný záběr?
Zvládnutelné to je. Síla sociální demokracie vždy spočívala v tom, že jsme se zaměřovali na lidi, kteří nás potřebují. To znamená opravdu na „lidi práce“, jak to nazval pan prezident nebo jak to zaznívalo od delegátů. To nejsou jenom zaměstnanci, ale i drobní živnostníci. Druhou skupinou jsou rodiny s malými dětmi a rodiny pečující o jiné nemohoucí osoby. Třetí jsou to senioři.
Takže výtky bývalého místopředsedy Jaroslava Foldyny, že strana řeší inkluzi, gender a práva menšin, zatímco na tradiční voliče zapomíná, neberete.
Já s tím, co říkal Jarda Foldyna, nesouhlasím. Nemyslím si, že bychom byli strana, která řeší od rána do večera jenom menšiny nebo nějaká postmateriální témata. Naopak, my jsme se v posledních měsících opravdu snažili dělat takovou tu poctivou levicovou politiku.
Máme po sjezdu vzhledem k tomu, co tu zaznělo, očekávat nějaké ostřejší spory v koaliční vládě?
Myslím, že ne. Pro nás vždycky byla důležitá konstruktivní debata, aby vláda fungovala a aby se pracovalo a byly vidět výsledky.
Nicméně Andrej Babiš vzkázal na sjezd, že si nemáte přivlastňovat jeho úspěchy a radši máte začít šetřit. To vyvolalo docela velký odpor delegátů.
To myslím ve svém projevu taky zmínil i pan prezident. Říkal, že koalice je sňatek z rozumu. V každé koalici jsou partneři, kteří jsou zároveň političtí soupeři. Je normální, že mají různé názory občas se neshodnou.
Takže volání po úsporách vás neleká?
Já na úspory na ministerstvu zejména v provozu kladu velký důraz. Hned po nástupu jsem zrušila Fond dalšího vzdělávání. To bylo 650 úředníků a my jsme netušili, co dělají – to byly projekty pro projekty. Zeštíhlila jsem vedení ministerstva. Teď jsem představila větší zacílení dávek na bydlení. Já na efektivitu kladu důraz. Jen tvrdím, že to nemá být hlavním cílem ministryně práce a sociálních věcí, aby od rána do večera řešila úspory. Děláme pořádek na rezortech a dbáme na to, abychom byli efektivní – aby pak byly peníze na ty důležité věci.
Dobře, ale je skutečně reálné ušetřit na provozních nákladech na věci, jako je prorodinný balíček? Nebavíme se o sumách v jiných řádech?
Já bych chtěla přemýšlet trošku jinak než v účetnických kategoriích má dáti – dal. Shodneme se snad na tom, že porodnost je do budoucna důležitá věc. A že chceme, aby se nám rodiny nepropadaly do chudoby. Já si uvědomuji, že financování dětských skupin, což je alternativa školek a jeslí, je drahá záležitost. Ale zároveň to, co do toho vložíme, dostaneme dvojnásobně zpět na odvodech těch žen. Takže to je investice. Rodičovský příspěvek je kapitola sama o sobě, ale myslím, že napříč politickým spektrem se shodneme na tom, že sedm tisíc měsíčně je dnes už prostě neadekvátní příjem. Já to samozřejmě vidím i v kontextu rozpočtu. Ale ať mi někdo ukáže ministerstvo práce a sociálních věcí kdekoli na světě, které nestojí peníze. Ať mi někdo kdekoli na světě ukáže sociální politiku, která není drahá. Nedávno jsem dostala na vládě za příklad tuším rakouskou sociální politiku, jak je dobře zacílená a levná. Tak jsme se podívali na podíl k HDP. Naše sociální politika stojí 11 procent HDP, rakouská 22 procent. Takže tolik k té úspornosti. Když se podívám na provoz ministerstva, kolik stojí, tak ano, jsou tam ještě nějaké rezervy. Ale nemluvíme o miliardách. To jsou maximálně stovky milionů.
Hodně se tady mluvilo i o zvyšování příjmů státního rozpočtu a o různých vyšších a nových daních. Vy jste v projevu zmínila, že 85 procent daňových příjmů pochází ze zdanění práce a spotřeby, což je moc. Jak to změnit? Mluvíme o posílení majetkových daní?
Uvedla jsem příklady nebudu teď střílet od boku. Pokud se shodneme na tom, že by daňové břemeno nemělo spočívat tolik na spotřebě a práci, tak toto jsou další možnosti. Ale nechtějte po mně tady a teď těsně po sjezdu, abych šla do detailů. Pojďme o tom diskutovat. Buď v ČSSD, anebo i v koalici.
Myslíte, že ani v tomto případě nehrozí koaliční konflikt?
Myslím, že je to uměle vyvolávané novináři. S tím vzkazem Andreje Babiše o šetření – to jsme tu všichni byli včera pod vlivem jednoho článku o tom, jak je velký konflikt ve vládě a tak dále. Ale jak jsem to sledovala, tak šlo o jednu premiérovu SMS. Já si myslím, že žádný velký konflikt není, myslím si, že se budeme bavit o možnostech. Snad je nešťastné, že jsme v posledních týdnech hodně komunikovali přes média. To nebývá ku prospěchu věci, mediální realita často posouvá věci někam, kde vůbec nejsou. Všichni chceme ve vládě šetřit. Otázka jen je, na kom se bude šetřit a jestli to bude na těch správných místech.
Nicméně platí, že pokud se vláda odchýlí od levicové politiky, tak ČSSD v ní nemusí zůstat?
To řekl předseda Hamáček a my za tím stojíme.
