Centrální banky se osmělily a dávají trhům více či méně jasné signály, že mají čekat vyšší úrokové sazby. ČNB už začala a překvapila skokovým zvýšením základní sazby o 0,75 procentního bodu na 1,5 procenta. A nejspíš bude pokračovat. V zámoří nás nejdříve čeká omezení nákupů aktiv (kvantitativního uvolňování) s tím, že trh s 50procentní pravděpodobností čeká začátek zvyšování sazeb již příští rok. Trh na tyto akce nečeká a průběžně je promítá do cen už nyní.
Tento proces utahování monetární politiky (zjednodušeně zvyšování sazeb) s sebou nese pro aktiva zásadní implikace. Dražší financování firem je pro dluhopisového investora krátkodobě negativní. „Staré“ dluhopisy, respektive ty dříve vydané, nabízejí výnosy z předchozího prostředí nízkých úroků. Tato aktiva nemohou konkurovat nově nabízeným úrokům. Obecně tedy dochází k poklesu cen dluhopisů. Bondy však mají tu výhodu, že mají datum splatnosti. Při poklesu cen lze jednoduše počkat, a pokud zůstane firma solventní, ke svému výnosu se investor dostane. Navíc nové dluhopisové investice už budou realizovány s vyššími výnosy, které reflektují novou situaci.
Pokud se bude měnová politika zpřísňovat, ceny těchto aktiv budou tedy pod tlakem. Kdo ale drží bondy do splatnosti, toho to trápit nemusí. Na americkém trhu firemních dluhopisů bez investičního ratingu (high yield) dostává investor v průměru 4,4 procenta ročně. Na českém korporátním trhu je průměrný výnos do splatnosti zhruba 4,6 procenta ročně. Evropskému trhu jsme se tentokrát nevěnovali, protože se od Evropské centrální banky příliš akcí nečeká. Jen pro srovnání je zde trh na úrovni výnosu 2,6 procenta ročně u firem ve spekulativním pásmu. Výhledově lze čekat nabízené výnosy (sazby) firemních dluhopisů výše směrem k úrovním, na které jsme zvyklí před krizí. Krátkodobý pokles cen tak není vše, co nám monetární politika přinese.
Autor je portfolio manažer J&T Banky.
