Ministryně školství Kateřina Valachová sice sune věci kupředu, ale když je konfrontována s kritikou, odvětí, že jen provádí platný školský zákon schválený před jejím příchodem. Inkluze je skutečně už v zákoně zakotvena, ale od Valachové je to výsostně úřednický přístup nehodný kohokoli, kdo se pyšní funkcí člena vlády.
Je to banální, ale zaznít to musí. Politik má mít představu směru a cíle, abychom se vyhnuli ošoupanému pojmu vize. Prosazovat v Česku rovnou finský, vzorově inkluzivní systém vzdělávání je stejný nesmysl jako prosazovat tu švýcarský politický systém přímé demokracie. Tam to funguje, nikde jinde ne.
Ve Finsku není školní inspekce, žáci prakticky nepíší testy, učitelé jsou v evropském srovnání podprůměrně placeni, ale přesto se na jedno místo na „peďáku“ hlásí deset zájemců… V debatě o inkluzi už se usadil žertík o tom, že hlavním důvodem, proč Česko nemůže zavést finský model vzdělávání, je katastrofální nedostatek Finů.
Hrozí klasický český scénář
Co si ale z Finska vzít lze, je přístup. Finové svůj systém nebudovali primárně proto, aby se jejich děti umísťovaly na čelných příčkách mezinárodního žebříčku PISA. To byl jen vedlejší efekt. Ale někdy před 40 lety si řekli, že jsou malým národem (5,4 milionu), a proto si nemohou dovolit ztratit ani jediného občana tím, že jej hned ve školním věku vydělí z většinové společnosti. A toho se drží, i když se střídají ministři a nástroje.
To je politická vize, a ne „provádění platného zákona“. Jistě, je v tom hodně té skandinávské exaltované touhy po spravedlnosti a rovnosti, která v cyničtějším Česku tolik nerezonuje. Ale proč by na podobný argument nemohli slyšet i ti rychlokvašení národovci, co jich je teď tolik, že není kam plivnout?
Ano, inkluze chce peníze. Na asistenty, vybavení, na školení i platovou motivaci učitelů. V tom se Valachová snaží. Ale nejde jen o peníze. Ve školství probíhá velká změna. A každý učitel, na nějž změna doléhá, by měl mít nárok obrátit v těžkých chvílích zrak k ministerstvu a vidět tam politika, který ví nejen to, kde jsou potřeba peníze, ale ví a umí vysvětlit, proč změna probíhá a k čemu je dobrá.
„Provádění zákona“ učitele o smysluplnosti zvýšené zátěže nepřesvědčí. Na tom by Valachová měla zapracovat. Jinak hrozí klasický český scénář a příští ministr bude rušit to, co ten předchozí zavedl.
