Martin Čaban: Pravá jména Andreje Babiše
Babiš jel do Varnsdorfu utrhnout pár politických bodů a je téměř jisté, že se mu to podařilo. Dnes se tomu obvykle říká „pojmenovat věci pravým jménem“, což je v české vrcholné politice poměrně nová disciplína. Spočívá v tom, že výrok, který je snadno srozumitelný nejširšímu publiku, protože obvykle pracuje s hrubým zjednodušením, zobecňováním a s potvrzováním zažitých stereotypů, se opuncuje právě jako ono „pravé jméno“.
Celkem úspěšně se tím pak ve veřejné debatě daří navodit dojem, že výroky komplexnější, poučenější a promyšlenější nejsou pravé a jsou naopak falešnou snahou elit zakrývat jednoduchou pravdu před širšími občanskými vrstvami.
A když potom debatujete o složitých problémech, jako jsou vyloučené lokality a integrace jejich obyvatel, a snažíte se na ně uplatňovat jednoduchá tvrzení a široce srozumitelné návrhy řešení, je celkem logické, že skončíte na tom, co ještě před pár lety bylo v politice setsakramentsky tenkým ledem. Třeba u zlehčování romského holokaustu. Podobně „logicky“ mohl Babiš dojít třeba k úvahám o znovuzavedení trestného činu příživnictví. Ten když platil, tak přece taky všichni (i Romové) pracovali.
Proč například připomínat, že vláda, v níž je Babiš vicepremiérem, dodnes nedokázala prosadit kloudný zákon o sociálním bydlení, který by zaťal tipec podnikatelům se sociálními dávkami? To je zbytečně komplikované. Takové nepravé, možná i falešné.
