Modulární reaktory jako klíč k rébusu budoucí energetiky? Cenově to zatím nevychází, tvrdí odhady
Malým modulárním reaktorům (SMR) se stále nedaří smýt přízvisko příliš drahé technologie a někteří experti začínají varovat před přílišným optimismem. Jejich konkurenceschopnost nemusí zaručit ani vysoké investice do vývoje, píše list Financial Times, podle něhož americká vláda a soukromí investoři do této technologie nalili už devět miliard dolarů.
Malé jaderné reaktory se jeví jako klíčový dílek do skládačky, která dokáže zajistit lokální, bezpečnou, stabilní a zároveň environmentálně šetrnou výrobu elektřiny. S rozvojem energeticky náročné umělé inteligence se na tuto technologii obracejí i gigantické technologické firmy, kterým má pomoci se vypořádat se zvýšenou spotřebou elektřiny v datových centrech. Odborníci však varují, že tato technologie může být příliš nákladná na to, aby byla vůbec životaschopná.
Malé modulární reaktory dosahují výkonu kolem 300 megawattů, což je zlomek klasického reaktoru. Tím mají postupně odpadat rizika spojená se zpožděním a prodražením projektů. Nezodpovězenou otázkou ale zůstává, zda i přes tuto výhodu dokážou malé elektrárny vyrábět elektřinu cenově konkurenceschopnou. Zvlášť poté, kdy západní pionýři své sliby zatím nenaplňují.
Společnost NuScale, první americký držitel licence na design SMR, v roce 2023 musela zrušit projekt poté, co náklady ještě před výstavbou vzrostly na více než dvojnásobek. Jediné tři provozované SMR na světě, které se nacházejí v Rusku a Číně, překročily původní odhady nákladů o 300 až 400 procent.
Odhady výrobních cen elektřiny, které zahrnují nejen výstavbu, ale celý životní cyklus technologie, se značně liší. Podle údajů poradenské společnosti Wood Mackenzie by měly SMR k roku 2030 vyrábět elektřinu za 182 dolarů na megawatthodinu. To je mnohem více než u tradiční jaderné elektrárny, která ji dokáže vyrobit s za 133 dolarů za megawatthodinu. A ještě větší rozdíl je to v porovnání s plynovými a obnovitelnými zdroji energie. Zemní plyn by měl stát podle odhadu kolem 126 dolarů na megawatthodinu, zatímco větrné a solární elektrárny s baterií mají být oproti SMR přibližně o třetinu levnější.
Tento odhad je ve značném rozporu s informacemi, které uvádějí samotné firmy. Podle společnosti Oklo, jejíž reaktor podporuje šéf OpenAI Sam Altman i americký ministr energetiky Chris Wright, bude její technologie vyrábět elektřinu za zhruba sto dolarů na megawatthodinu.
Designéři SMR často argumentují modularitou, která zajistí, že většinu komponent půjde standardizovaně vyrobit v továrně a instalace na místě elektrárny tedy bude snazší.
I v tomto ohledu ale odborníci varují, že velikost reaktoru má dvě strany mince. „Existuje spousta firem, které si myslí, že když půjdou cestou Henryho Forda a postaví výrobní linku, všechno bude levné,“ řekl Nick Touran, jaderný inženýr a konzultant. „Existují ale obrovské úspory z rozsahu, které do propočtů nezahrnují a které zase zvýhodňují ty reaktory velké – klasické.“
Většina SMR je navíc navržena tak, aby využívala vysoce obohacený uran, což je koncentrovanější palivo než to, které se používá ve větších reaktorech. Problémem je, že výroba tohoto paliva je převážně v rukou Ruska, s kterým má západní svět kvůli válce na Ukrajině nejhorší vztahy za desítky let. Nízká konkurenceschopnost tak může značně ovlivnit cenu paliva.
„Potřebujeme dobudovat robustní dodavatelský řetězec,“ řekla k tomu Dimple Gosai, vedoucí výzkumu v oblasti čistých technologií a udržitelnosti ve společnosti Bank of America. Gosai odhaduje, že zvýšené náklady na palivo mohou přidat až 20 dolarů na megawatthodinu.
Zástanci přístupu modulárních reaktorů přesto zůstávají optimističtí. Tvrdí, že cena elektřiny ze SMR nakonec s přehledem klesne i pod úroveň klasických reaktorů. „Jakýkoli první závod bude mít logicky problematickou ekonomiku,“ řekl Simon Irish, generální ředitel společnosti Terrestrial Energy. „Poté už ale ceny této technologie a elektřiny z ní zamíří strmě dolů.“ Další zastánci připomínají, že menší reaktor je obecně bezpečnější, což může přinést další úspory z nákladů.
Data shromážděná redakcí FT ukazují, že od roku 2019 se vládní agentury, včetně ministerstev energetiky a obrany, zavázaly k podpoře vývoje SMR částkami celkově přesahujícími šest miliard dolarů, a to prostřednictvím dotací, půjček nebo dohod o sdílení nákladů. Soukromé investice také vzrostly, když během stejného překročily tři miliardy dolarů.
