Před školstvím stojí celá řada výzev. Populačně silné ročníky se hrnou na střední školy, struktura absolventů nepokrývá obory, které požadují zaměstnavatelé, a příchod umělé inteligence může také značně zasáhnout do jeho podoby a praktik. Soukromému sektoru, který mnohdy reaguje na situaci rychleji, se tak otvírá jedinečná příležitost. „Každá nerovnováha na trhu je příležitostí pro soukromé subjekty. To se týká všech stupňů vzdělávání i přes existující byrokratické překážky,“ říká rektor Anglo-American University a ekonom Jiří Schwarz.
Soukromé školy v posledním roce navyšovaly školné, ne primárně kvůli vyšší poptávce, ačkoliv přetlak pocítily výrazně, ale hlavně kvůli zvyšujícím se nákladům s inflací. „Přizpůsobování školného inflaci je pro soukromé školy otázkou přežití,“ říká Schwarz. Musejí hradit zvýšené ceny energií, nájmu a ostatních zboží a služeb, které k svému fungování potřebují.
I učitelé žádají o zvýšení mezd a tento výdaj je pro školy podle Schwarze nejvýznamnější nákladovou položku. „Co se týká školného, tady nereagujeme na zvýšenou poptávku, ale museli jsme reagovat na zvýšené náklady. Ať už provozní, nebo mzdové,“ říká projektová manažerka Střední školy gastronomické a hotelové na Praze 4 Petra Havlová. Do 2. kola na gymnázium se jim sešlo na dvacet vypsaných míst 400 přihlášek.
Gymnázium Evolution (GEVO) zpravidla navyšuje školné o inflaci, ani to ale podle vedení školy letos nebylo možné. S přetlakem studentů se nicméně potýkají dlouhodobě po celou dobu fungování gymnázia. Školné musela zvednout například i Obchodní akademie Praha, té se ale povedlo také otevřít novou pobočku Digital Academy v Kutné Hoře – Malíně.
„Když to porovnám s rokem 2017, kdy jsme otevírali American Academy a školné bylo 160 tisíc korun za rok, tak jsme v loňském roce měli stejný počet studentů jako v prvním roce, ale už to stálo třeba 450 tisíc,“ říká spoluzakladatel JK Education a zakladatel American Academy Ondřej Kania.
Na další školní rok museli podle Kanii ve školkách a základních školách školné zvedat o inflaci, na mezinárodní škole dokonce až o dvacet procent. Důvodem ale byly výrazné investice do nových kapacit zejména v Praze. Otevřou novou budovu a rozšiřují stávající kampusy. Pro rok 2024/2025 doufá, že dojde ke zvýšení jen asi o pět procent. „Myslím, že to největší zdražování je za námi,“ tvrdí.
Školné ještě může růst
A zdražování ještě nemusí být konec, podle odborníků je na trhu prostor pro další zvedání školného. „Růstu nemůže zabránit ani silná konkurence ve vysokém školství, jehož významnou charakteristikou je bezplatné vzdělání na veřejných vysokých školách. O to složitější to mají soukromé subjekty ve školství oproti jiným odvětvím, v nichž veřejnoprávní nebo státní instituce nehrají tak významnou úlohu,“ tvrdí Schwarz.
Kapacity podle Kanii dlouhodobě nerostou nijak výrazně, ale koupěschopnost lidí, kteří tak mohou svým dětem zaplatit drahou a většinou i dobrou školu, se každým rokem zlepšuje. „Nevnímáme žádné zpomalení, rosteme stabilně už několik let v řadě,“ tvrdí Kania.
Podle něj teď také vyrůstá generace dětí, jejichž rodiče je dají do soukromých školek. Jejich průměrná cena na Kaniových školách v závislosti na programu přitom přesahuje dvě stě tisíc. „Neumím si představit, že by lidé, kteří mají děti v bilingvních školkách, kde jsou zvyklí na nějaký standard a rodilé mluvčí, dali děti do klasické státní školy,“ dodává.
Dá se proto předpokládat, že stejná generace rodičů, která své děti umisťuje do dražších školek, bude ochotná jim za vzdělávání platit i nadále. Čím víc tak bude dospívat generace rodičů, kteří již cestovali nebo pracovali v zahraničí a vnímají potřebu jazyků a jiných moderních metod výuky, tím větší prostor pro soukromé školy vzniká.
Potvrzuje to například i Schwarz – na Anglo-American University přicházejí zejména absolventi soukromých středních škol. „Jedná se o studenty, jejichž rodičům nepřipadá divné za vzdělání svých dětí platit,“ popisuje. Zejména mezinárodní školy také mohou těžit ze stále většího počtu cizinců žijících převážně v Praze.
Soukromé školy ale budou v každém případě alternativou jen pro určitou část společnosti. „Ti opravdu bohatí klidně zaplatí vysoké školné, protože jim na dobrém vzdělání dětí záleží a peníze pro ně nejsou problém. Otázkou však je, zda vždy najdou kvalitu,“ podotýká ředitel Smíchovské střední průmyslové školy a gymnázia Preslova na Praze 5 Radko Sáblík.
Nemožnost navýšit kapacity
Soukromé školy přitom na současný nedostatek často nedokáží reagovat rychleji než ty státní. Naráží při tom nejen na virtuální, ale třeba i na fyzické limity. Třeba na Střední škole gastronomické a hotelové v Praze navýšit počet přijatých studentů nešlo – ať už kvůli kapacitě oborů zapsané ve školském rejstříku, nebo kvůli limitům budovy. V Praze, kde k přetlaku studentů na středních školách dochází hlavně, je navíc prakticky nemožné postavit novou školu.
Vedení školy GEVO by na současnou situaci rádo reagovalo, kromě již zmíněných limitů budovy ale zmiňuje i nedostatek učitelů. I kdyby teď ministerstvo podle vedení rozšířilo kvóty všem školám a vyřešily se problémy s prostory, není jisté, zda půjde najít kvalitní učitele.
Neméně problematické jsou i náročné hygienické požadavky. „V posledních třech letech jsmě viděli dvacet budov v Praze, kde jsme si na první dobrou mysleli, že škola může fungovat úplně v pohodě. Doslova u devatenácti z nich jsme po měření světla zjistili, že nám to hygiena prostě neschválí,“ podivuje se Kania.
V tomhle ohledu už ale ministerstvo zdravotnictví změny chystá. Nová vyhláška by mohla snížit požadavky na velikosti tříd, limitem už ani nebude přísná výška stropu. Naopak bude ministerstvo chtít garantovat čistotu vzduchu.
Řada škol podle Kanii při rozšiřování naráží i na neschopnost se finančně uřídit. „Poptávka od škol (na rozšíření prostor – pozn. red.) je obrovská, ale často to ztroskotává na tom, že jsou sice schopní nějakým způsobem zaplatit nájem, ale když potřebujete kapacitu pro dvě stě studentů, jednorázová investice je klidně mezi deseti, dvaceti miliony korun, plus nájem,“ tvrdí Kania.
Budoucnost by tak pro soukromé školy viděl v hledání finančních nebo strategických partnerů podobně, jako je tomu čím dál častěji v zahraničí. Ti školám poskytnou kapitál a vedení se bude moct věnovat akademickému řízení školy.
Nerovnost ve školství
„Důvodem, proč soukromé školství není natolik profitabilní, aby se stalo atraktivní investiční oblastí, je nerovná konkurence veřejných a státních školních zařízení. Existence veřejného školství je založena na předpokladu vzdělání jako veřejného statku, který je přístupný všem bez ohledu na sociální postavení. Zatímco platnost tohoto paradigmatu je nesnadné zpochybňovat v základním školství, tak ve středním je tento argument slabší, a ve vysokém neplatí vůbec,“ myslí si Schwarz.
Stát by podle něj neměl soukromé školy podporovat, ale měl by působit nediskriminačně. V praxi to znamená například umožnit nostrifikaci středoškolských maturit soukromým vysokým školám. „Je paradoxní, že soukromé vysoké školy mohou vydávat vysokoškolské diplomy, ale nemohou svým studentům uznat zahraniční maturitu nejen z asijských či afrických zemí, ale rovněž ze zemí EU nebo z USA a Kanady. Jedná se o byrokratické opatření, které soukromým VŠ zbytečně ztrpčuje život,“ popisuje Schwarz.
Právě deficit v rozpočtu a nemožnost navyšování veřejných výdajů do školství ale podle něj vytvářejí příležitost pro alespoň částečné srovnání podmínek pro fungování veřejných a soukromých škol. „Povede to vládu k uvolnění podmínek hospodaření ve veřejných školách a zpoplatnění některých jimi poskytovaných služeb,“ tvrdí Schwarz. Za úvahu by tak podle něj stálo například zpoplatnění dodatečných činností vyvolaných nedostatečnými studijními výsledky. Týkat by se to přitom mohlo nejen vysokých, ale i středních škol.
Propojování středních škol a gymnázií
Na některých odborných školách mohou být řešením nedostatku míst podle Sáblíka i gymnaziální třídy. „U nás to rozhodně smysl má, kvalita studentů na oborech informační technologie a kybernetická bezpečnost je vysoká, určitě nejsou v žádném směru horší než gymnazisté u nás, a jsou mnohem lepší než na mnoha gymnáziích,“ tvrdí.
Pochybnosti má však v případech, kde tomu tak není. Pro jejich školu je klíčové, že mohou studenti vzájemně spolupracovat. Vyučovat různé typy studentů však může být na jiných školách problém. Jeho škola od Prahy obdržela vedlejší budovu po Prague Tourism, takže by od září 2024 mohli otevřít další čtyři odborné třídy a dvě třídy gymnázia. „Teoreticky tak budeme moci mít v ročníku až 200 studentů, což nám opět daleko více umožní vytvářet větší množství volitelných výběrových předmětů dle individuálního zájmu studentů,“ tvrdí Sáblík.
Od roku 2012 do roku 2017 počty tříd gymnaziálních oborů středních škol spíše obecně klesaly. V roce 2021 došlo k otevření patnácti oborů s kapacitou přes 1800 míst, v dalším roce to zase trochu pokleslo. Letos od září by mělo vzniknout jedenáct gymnaziálních oborů s kapacitou téměř 1900 míst.
Pracovní trh krize nezasytí
Současná krize ve školství ale nijak nevyřeší problémy, s nimiž se potýká pracovní trh. Nepřibude řemeslníků ani IT specialistů. Míst je stále akorát, problémem je zejména jejich regionální a oborové rozčlenění. „Žáci, kteří se napoprvé nedostali na vybrané školy, najdou místo na jiné střední škole, i když to nebude škola jejich první volby. Určitá část z nich také zkusí napřesrok přestoupit na jiný obor nebo znovu opakovat přijímačky,“ domnívá se zástupce ředitelky Sekce zaměstnavatelské pro vzdělávání Miloš Rathouský.
Jak navíc upozorňuje Sáblík, většina absolventů středních škol dělá něco jiného, než na co studovala. Pozornost vlády by se podle něj měla upnout hlavně na to, aby technických i gymnaziálních škol dobré kvality bylo více. „Problém řemeslníků je v tom, že ve společnosti je studium těchto oborů bráno jako osobní prohra, a ti, co tam jdou studovat, jsou dopředu považováni za ty hloupé a nevzdělavatelné,“ říká Sáblík.
„Já již mnohokráte navrhoval, aby tyto školy změnily svou strategii a obsah vzdělávání, aby připravovaly své absolventy nejen na danou profesi, ale také na to, že si založí v budoucnu živnost či firmu, a vzhledem k nedostatku řemeslníků budou velmi solidně vydělávat. Pak by byl zájem o toto studium vyšší, dotyční by dopředu neměli stigma neúspěšných a nebylo by na ně tak ve společnosti pohlíženo,“ dodává.
Umělá inteligence na školách
„Před školstvím stojí velké výzvy, spojené nejen s nedostatkem míst na některých typech středních škol, ale také s formou a obsahem výuky,“ popisuje Sáblík. Pokud učitelé na tuto situaci rychle nezareagují, budou za nemotivované studenty brzy vytvářet úkoly umělá inteligence, od slohů až po matematiku nebo programování.
AI se přitom ve vzdělávacím procesu také dá dobře využít. „Půjde lépe individualizovat, pedagogům umožní snadnější přípravu cvičení i jejich opravu, vyšetří jim čas pro větší interakci se studenty, ovšem pouze tehdy, pokud se s AI naučí pracovat. Rozhodně se ještě více rozevřou pověstné nůžky mezi školami, které tento trend zachytí, a mezi školami, které budou dělat, že se nic neděje. A na ty první bude ještě větší přetlak, a na ty druhé se bude chodit ‚za trest‘, budou brány jako záchranné,“ domnívá se Sáblík.
„Stojíme tedy také před tím, abychom redefinovali, co a jakým způsobem se budou žáci učit, tak aby byli schopni v tomto rychle měnícím se světe obstát. Rámcový vzdělávací program a školní vzdělávací program se musejí zásadně změnit,“ zakončuje vedení školy GEVO.
