Na místě Koněvovy sochy by mohl stát pomník generála Kutlvašra, říká místostarosta Prahy 6

Socha maršála Koněva

Socha maršála Koněva Zdroj: ČTK

Místostarosta šesté městské části Jan Lacina (STAN)
Socha maršála Koněva
Před radnicí Prahy 6 se 12. září sešli zastánci Koněvova odkazu
Před radnicí Prahy 6 se 12. září sešli zastánci Koněvova odkazu
5
Fotogalerie

Místostarosta šesté městské části Jan Lacina (STAN) chystá soutěž na nový pomník osvobození Prahy na konci druhé světové války, který má nahradit sochu sovětského maršála Ivana Koněva. Nevylučuje mezinárodní tendr, byť by byl násobně dražší, než řízení jen pro domácí uchazeče. „Nový památník by mohl připomínat mimo jiné i velitele Pražského povstání z května 1945 Karla Kutlvašra, který se stal později obětí perzekuce komunistického režimu,“ říká.

Když dosud neznámý pachatel polil 21. srpna sochu maršála Ivana Koněva barvou a popsal ji nápisy, navrhl starosta Prahy 6 Ondřej Kolář její přemístění na zahradu ruské ambasády. Záležitost postupně přerostla v diplomatickou roztržku s Ruskem, které nyní hrozí blíže neurčenou odvetou. Domyslelo vedení městské části možné důsledky, jakkoliv jsou výhrůžky ruské strany nepřípustné?

Je pravda, že celé minulé období jsem se věnoval východisku, které tehdy navrhl pan starosta. Šlo hlavně o osazení pomníku bronzovými deskami, na nichž je uvedeno, že maršál Koněv velel vojskům, která v roce 1956 potlačila povstání v Maďarsku a další objektivizující informace. Byl to poměrně dlouhý proces. Čekal jsem na odborné posudky, ruská ambasáda protestovala u každého kroku, pak byly komplikace s výrobou desek... Měl jsem pocit, že jejich osazením jsme dosáhli jakéhosi smírného řešení a že už bude klid.

Proč se situace neuklidnila?

Ukázalo se, že odpůrcům Koněva to uspokojení nepřineslo. Zároveň to rozdráždilo podporovatele sochy. U pomníku se začali více než dříve srocovat extremisté zleva i zprava.

A do toho přišel starosta Kolář s nápadem na přestěhování sochy. 

Na sociálních sítích napsal, že tentokrát už nebude sochu čistit od barvy a nápisů a nabídne ji Rusům na zahradu jejich ambasády v Bubenči. Uznávám, že to přililo olej do ohně. Pak se ale začaly dít věci, které přesahují myslitelné. Ruská federace nám začala diktovat, co máme se sochou dělat, označovala nás za nacisty. To není ruská, ale česká socha. Je v majetku Prahy 6. 

Takže příliš domyšlený postup to ze strany Prahy 6 nebyl. Souhlasíte?

Nepovažuji první krok pana starosty za nejšťastnější a úplně promyšlený. Od začátku jsem dával najevo jisté rozpaky. Na druhé straně reakce okolí záležitost nastartovala na jinou oběžnou dráhu. Nakonec jsme se shodli, že nechceme mít v Bubenči pietní místo, kde se dvakrát do roka scházejí extremisté. Mimochodem je zajímavé, jak k sobě mají komunisté s nacionalisty blízko. 

Z přestěhování sochy už nelze vycouvat, před týdnem to potvrdilo zastupitelstvo městské části. Objevily se nápady umístit ji do plánovaného Muzea paměti 20. století nebo na Olšanské hřbitovy v Praze. Která varianta je pravděpodobnější?

Seřadili jsme to tak, že vypisujeme soutěž na nový památník osvobození Prahy na konci druhé světové války. A zároveň budeme hledat důstojné místo pro umístění sochy.Variant se nabízí řada, silné jsou ale v zásadě jen dvě. Na Olšanských hřbitovech jsou hroby vojáků Rudé armády, kteří v roce 1945 padli v celé osvobozovací operaci. Další možností je Muzeum paměti 20. století, jehož vybudování shodou okolností schválilo poslední zastupitelstvo hlavního města.  

Než ale muzeum vznikne, nějakou dobu to potrvá. Je to tak?

Nejprve musí vzniknout instituce. Pak je potřeba nalézt vhodnou budovu, která se zřejmě bude rekonstruovat. To může trvat dva nebo tři roky. Takže je logické a pravděpodobné, že socha bude přemístěna na Olšanské hřbitovy. To je velmi důstojné místo, které je výrazně svázané s naší pamětí. 

A co soutěž na nový pomník v Bubenči a jeho výstavba? Odhadnete, kolik bude stát? Bude se na nákladech podílet pražský magistrát? 

Například výroba Vějíře Žofie Chotkové, který jsme nedávno osadili na Hradčanech a který byl veřejností přijat skvěle, stála zhruba 3,5 milionů korun. Městská část přitom dala za pomník ze svých prostředků zhruba jen pět set tisíc. Ostatní uhradili sponzoři PVK, Česká spořitelna a BPD Development, za což jim patří velký dík. V případě nového památníku by klíčovým investorem mohlo být hlavní město. Mezinárodní soutěž by samozřejmě celý proces prodražila. Dalším tématem je širší úprava okolí. 

Jak jste daleko s přípravou?

Už to konzultuji s představiteli hlavního města. Existuje příslib, že by se magistrát podílel na realizaci. Praha zřídila fond na podporu umění umisťovaného do veřejných prostranství, kde je nyní 135 milionů korun. Myslím, že využití prostředků fondu na nový pomník se více než nabízí. Intenzivně se nyní snažím, abych to posunul dál. 

Máte konkrétnější představu o novém památníku?

Praha má dluh vůči památce velitele Pražského povstání Karla Kutlvašra, který se po roce 1948 stal obětí perzekuce komunistického režimu. Pamatovat by se ale mělo i na další historické souvislosti. Každopádně bychom měli nasvítit generála Kutlvašra, protože jeho odkaz je stále skrytý za pozůstatky komunistické interpretace dějin, která nám po desetiletí tlačila do hlavy, že Prahu osvobodila Rudá armáda. 

Kdy soutěž vypíšete?

Nebudu slibovat, že to bude už letos, protože nechci zbytečně dostat sebe ani kolegy z radnice pod časový tlak. Soutěž ale nemá žádnou souvislost s přemístěním Koněvovy sochy. Žádná časová vazba tam není.

Měnit se bude i okolí pomníku?

Samozřejmě se změní, protože nese všechny znaky socialistické estetiky přelomu sedmdesátých a osmdesátých let.