Současný prezident Miloš Zeman se v zahraniční politice často dostává do konfliktu s vládou a ministerstvem zahraničí. Podle kandidáta na post hlavy státu je to špatně. „Prezident republiky by neměl na mezinárodním poli prosazovat jiná stanoviska než vláda České republiky,“ řekl Drahoš E15.cz v krátkém rozhovoru o zahraničněpolitických otázkách.
Zahraniční politikou stále hýbe anexe Krymu. Jaké řešení otázky byste v případě svého zvolení prosazoval? Rušil byste sankce?
Zabrání Krymu Ruskem je porušením základních pravidel mezinárodního soužití. Bylo to právě Rusko (spolu s USA a Velkou Británií), které v devadesátých letech výslovně garantovalo územní celistvost Ukrajiny. Je navíc velmi znepokojivé, že tento akt agrese byl podpořený většinou ruské veřejnosti.
Anexe Krymu byla tedy jasným porušením mezinárodních dohod a sankce logickým důsledkem situace. Nevidím žádný důvod, proč by měly být sankce rušeny. Prezident republiky by neměl na mezinárodním poli prosazovat jiná stanoviska než vláda České republiky.
Myslíte si, že Česko může být jakýmsi mostem mezi Ruskem a EU?
Otázka „mostu“ je zcela zavádějící – my sami jsme součástí EU. Máme-li být mostem mezi dvěma stranami, museli bychom být někdo třetí, a to my v žádném případě nejsme.
Určitě ale platí, že máme – na rozdíl od mnoha západnějších členů EU – dlouholeté bezprostřední zkušenosti s mentalitou Ruska, nejen kvůli jeho blízkosti, ale také kvůli jeho vlivu na domácí poměry po okupaci v roce 1968. Proto můžeme naopak věrohodně varovat před naivitou, kterou některé síly v západních zemích vůči Rusku projevují.
Přes to všechno, respektive právě proto, že situaci rozumíme lépe, máme zájem na tom, aby Evropa, a tedy i my, měli v budoucnu dobré a pro nás výhodné politické vztahy se stabilním Ruskem. Ale znovu zdůrazňuji, že zahraniční politiku vytváří vláda a ne prezident.
Jaké je podle Vás přijatelné řešení uprchlické krize?
Je zřejmé, že kapacita evropských zemí přijímat uprchlíky a migranty – to jsou mimochodem velmi odlišné kategorie – má své meze. Snaha pomoci těm, kdo skutečně akutně pomoc potřebují, nesmí Evropě „přerůst přes hlavu“. Proto je prvním požadavkem ochrana vnějších hranic EU a důsledná kontrola příchozích, což možná vytvoří napětí s některými státy, ale je třeba toto riziko podstoupit.
Uprchlická krize by ale měla být pro Evropany budíčkem – EU musí mít skutečnou zahraniční a bezpečnostní politiku. To znamená schopnost prosazovat navenek svoje postoje i mocenskými prostředky. Teprve potom bude realistické uvažovat o účinném řešení ve státech, ve kterých má celá krize původ.
