„Na území českých obcí a měst se vyskytují drobné stavby, většinou sakrálního charakteru, u nichž není znám vlastník. Po prvním lednu připadnou s největší pravděpodobností automaticky vlastníkovi půdy,“ řekl deníku E15 právník svazu Marek Chlebik. Zákoník se vrací ke staré zásadě, kdy „povrch ustupuje půdě“. „Přehnaně řečeno, vlastník půdy bere vše. Je pak na něm, jak s těmito stavbami naloží,“ vysvětluje Chlebik. „Je proto namístě uvažovat o ochraně takových staveb příslušnými právními předpisy v oblasti památkové péče,“ tvrdí Chlebik. Riziku ztráty drobných památek lze podle něho předejít tím, že je obec prohlásí za ztracenou věc. Tento postup obce používají již několik let. Na úřední desce zveřejní ztracené věci, a pokud se k nim do šesti měsíců nikdo nepřihlásí, stávají se majetkem obce.
Přístup obcí k drobným sakrálním památkám je velmi rozdílný. Například v oblasti Nýrska v Plzeňském kraji bylo jen v druhé polovině letošního roku prohlášeno za ztracené několik desítek těchto staveb. Nejčastěji kovových křížků na rozcestích.
Zcela opačná tendence je patrná na Českolipsku na severu Čech. „Obce o tyto památky moc zájem nejeví,“ tvrdí předseda Občanského sdružení Drobné památky severních Čech Miroslav Pröller. „Na Českolipsku je takových památek zhruba pět set. Vlastníci půdy je zatím nechávají vlastnímu osudu bez povšimnutí, ale bude tomu tak vždy?“ ptá se. Nezájem obcí je podle něj způsoben především tím, že na udržování památek prostě nemají ve svých už tak těžce napjatých rozpočtech žádné peníze.
Město Kroměříž se problémů neobává. „Ke slučování vlastníka pozemku a vlastníka budov stojících na tomto pozemku dojde jen v tom případě, kdy je vlastník obou nemovitostí totožný,“ tvrdí mluvčí města Pavel Zrna.
Ani starosta nedalekých Slušovic Petr Hradecký si nemyslí, že budou vlastníci pozemků památky likvidovat. „Samozřejmě kromě ojedinělých výjimek. Již v minulosti jsme jeden kříž stěhovali proto, že stál na soukromém pozemku. Je to ale v lidech a v jejich schopnosti se domluvit,“ dodal.
