Policie obvinila minulý týden trojici poslanců z toho, že si nechali slíbit od šéfky premiérova kabinetu Jany Nagyové a exnáměstka ministra zemědělství Romana Bočka výměnou za poslanecký mandát úplatek ve formě získání členství v orgánech společností, v nichž je majoritním akcionářem stát.
Šnajdr byl zvolen předsedou dozorčí rady Čepra, Fuksa členem představenstva Českého Aeroholdingu.
Podle profesora ústavního práva Václava Pavlíčka bude při posuzování skutku záležet na tom, zda byla poslancům předem přislíbena výhoda za to, že se vzdají mandátu, nebo zda jim jejich politická strana pomohla opatřit místo až poté, kdy se mandátu vzdali.
„Jestli jim bylo nabídnuto, že když se vzdají mandátu, který jim dali občané, tak budou někam jmenováni, tak to nepochybně naplňuje skutkovou podstatu podplácení,“ uvedl Pavlíček, který takovou situaci označil přímo za „klasický model“ tohoto trestného činu.
Ve druhém případě by podle něj šlo zřejmě o normální, i když diskutabilní způsob, kterým politické strany postupují při delegování svých straníků do státních a polostátních subjektů.
Ortman: Trestán by musel být i Špidla
Jaroslav Ortman, advokát a specialista na trestní právo, s tímto názorem nesouhlasí. „Já si myslím, že to žádný soud nemůže odsoudit, protože to prostě žádný trestný čin není,“ řekl. „Pokud by to trestný čin byl, musel by být stíhán například bývalý předseda ČSSD Vladimír Špidla, který byl uklizen do Bruselu. A podobných případů je více - například snaha jmenovat Livii Klausovou velvyslankyní na Slovensku,“ upozornil.
Šéf trestní katedry pražské právnické fakulty Jiří Jelínek je zdrženlivější. „Je to nová věc, nikde to není judikováno a bude hodně záležet na skutkových okolnostech,“ uvedl na dotaz ČTK. „Pokud bychom skutkové okolnosti modelovali tak, že je tady nějaký finanční a majetkový prospěch za to, že někdo bude hlasovat tak a tak nebo že za něco složí funkci, tak je věc jasná. Že může být protislužba úplatkem, je také jasné, ale jestli se podaří prokázat tu bezprostřední souvislost, to je věc druhá,“ uvažoval.
Ortman prohlásil, že zajištění funkcí nemohlo být úplatkem, protože jako poslanci bralo trio Tluchoř, Fuksa a Šnajdr více peněz než v dozorčích radách. S tím se ale Jelínek neztotožňuje. „Argument, že berou v té funkci méně, než je poslanecký plat, samozřejmě nemůže obstát, protože sice můžete brát méně peněz, ale můžete mít širší vliv,“ míní.
Podle Pavlíčka otázka zní, jestli zásada rovnosti před zákonem existuje pro všechny a zda se má trestní zákoník aplikovat na politiky stejně jako na běžné občany. „Jestli se politici domnívají, že se na jejich jednání trestní předpisy nevztahují, tak z toho mám dost špatný pocit,“ podotkl.
Ortman ale upozornil na nedávný rozsudek pražského městského soudu v případu politika Víta Bárty (VV) a jeho údajného uplácení Jaroslava Škárky. „Soud řekl, že nemorální činy v politice nejsou trestné,“ připomněl. Podle Pavlíčka však šlo o něco jiného. „Vyžadovat od příslušníků strany, aby v parlamentu hájili program, za který byli zvoleni, je odlišná věc, než na příslušníky strany naléhat, aby z parlamentu odešli,“ věří.
Ortman uzavřel, že pokud soudy v jednání poslanců a dalších obviněných trestný čin neshledají, měly by padnout minimálně dvě hlavy - rezignovat by podle něj musel olomoucký vrchní státní zástupce Ivo Ištvan a šéf Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Robert Šlachta.
„Pravděpodobně by musel padnout i nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman,“ doplnil právník, podle nějž byl policejní zásah proti později obviněným osobám neadekvátní.
:
