Tématem bylo překonávání hranic. Před publikum předstoupila bývalá sexuální pracovnice, muž, který sestřelil americký neviditelný bombardér, umělec, který vytvořil pomník sebevrahům nebo žena, která přežila nacistický koncentrák. Vyjmenovat všech 16 řečníků z TEDx Prague není v kapacitách tohoto článku. Vybrali jsme pro vás – čistě subjektivně- sedm řečníků, kteří nám přišli nejzajímavější.
Starostka vsi, kde spolu Romové a majorita mluví
Autor tohoto textu je novinář zvyklý pokrývat každodenní události tohoto světa, proto je zřejmě logickou deformací, že ho nejvíce zaujali řečníci, jejichž profese nebo životní téma nějakým způsobem odráží aktuální dění. Takovým člověkem je určitě Drahomíra Miklošová, starostka Obrnic na Mostecku. Obce, kde 40 procent obyvatel tvoří Romové.
Miklošová je bodrá žena, která se do Obrnic přistěhovala za svým manželem. Když přišla, přivítala jí zanedbaná obec, vybydlené paneláky, zdupaný plácek místo dětského hřiště, typické napětí mezi majoritou a menšinou. Miklošová chtěla odejít, vypráví, ale její manžel jí položil provokativní otázku: utečeš, anebo s tím zkusíš něco udělat? Miklošová se rozhodla zůstat a kandidovala do místního zastupitelstva. Byla zvolena starostkou a rozjela proces obnovy.
Nyní, po sedmi letech vlády, je vesnice opravená, ukazuje starostka na fotografiích. Romové a majorita se pravidelně setkávají na bálech v místním kulturním centru – komunikují spolu. Recept Miklošové? Nečekejte nic bombastického. Použila klasické doporučované postupy – terénní pracovníci z řad Romů, veřejně prospěšné úklidové práce nebo kamerový systém a policejní hlídky. U Miklošové je rozdíl v tom, že něco dělat opravdu chce. A pak to překvapivě jde. Samozřejmě je potřeba i podpora místních lidí a trocha štěstí.
Jsem jako banánový shake, říká česká Vietnamka Trang
Když je řeč o menšinách, autora tohoto článku asi vůbec nejvíce dojalo vystoupení české Vietnamky (nebo vietnamské Češky?) Thu Trang Do. Když Trang (vyslovuj „čan“) dokonalou češtinou mluvila o tom, že se cítí být Češka a chce tady zůstat, publikum bylo naměkko.
Více o TEDx Prague čtěte zde:
Umíte si zavázat tkaničky? Do Prahy míří myšlenkový maraton TEDx
Případ Trang je zajímavý a ne zcela ojedinělý. Rodiče Trang do Česka přišli v 90. letech, kdy tu rozjeli klasické podnikání – prodej laciného zboží u německých hranic. Tak jako mnoho dalších velmi vytížených Vietnamců, kteří pracují od rána do noci, rodiče neměli na Trang čas. A tak ji za úplatu svěřili české rodině, která se o ni během pracovního týdne starala a vychovávala ji. Díky tomu Trang vyrůstala na Arabele a Rumburakovi. Když se hraje hokej, fandí českému družstvu.
Příklad Trang je výjimečný v tom, jak dokáže témata své komunity komunikovat širokému okolí, protože vietnamská menšina je známá svojí až hermetickou uzavřeností. Sama přiznává, že je tak trochu „banán“, tedy uvnitř bílá, zvenku žlutá. „Cítím se ale spíš jako banánový shake, do kterého se dá přimíchat cokoli, podle chuti,“ říká a obecenstvo propukne ve smích. Doporučuji navštívit její blog.
Žijeme budoucností, ale jistá je jen přítomnost
Když mluvíme o míchaných nápojích, je to vhodná příležitost zmínit se o Ivě Roze Skochové, české novinářce píšící pro přední americká média. Ta ve svých úzkých šatech vypadala, že si právě odskočila z koktejlové party. Ve skutečnosti si odskočila ze svatby, i když ne svojí.
Skochová žila poklidným životem redakční novinářky, až ji jednoho dne lékaři objevili zhoubný nádor. Devětadvacetiletá novinářka ležela v nemocnici a přemýšlela, kolik života jí asi zbývá. Když se vyléčila, rozhodla se definitivně překopat svůj život. Redakčnímu pohodlí a nudě dala sbohem a vyjela do světa. „Žiji přítomností,“ říká Skochová, která píše reportáže ze slumů, o papuánských kanibalech a na dovolenou jezdí do Afghánistánu.
Většina lidí v Česku však podle ní žije budoucností. Žijeme ve svobodě, ale sami si kolem sebe stavíme nové bariéry, argumentuje Skochová, která vidí své přátele, jak si berou hypotéky, životní pojistky a vše odkládají na později. Přitom žádné později už nemusí přijít, zjistila Skochová, když dostala rakovinu.
Sestřelil jsem Nighthawk, pánové
K pohodlí, ve kterém žijeme, měl v březnu 1999 daleko Zoltán Dani. Bělehrad bombardovaly armády NATO, srbská armáda neměla proti mnohanásobné přesile disponující zbraněmi, které Srbové znali jen z filmů, nejmenší šanci. Dani velel protivzdušné jednotce 3. baterie 250 brigády. Danimu a jeho lidem se podařil husarský kousek – sestřelili americký letoun F117 Nighthawk, kterému se přezdívá neviditelný, protože ho běžné radary nezachytí. Dani tak učinil pomocí ruského radaru a své vynalézavosti při práci s ním.
Po válce byl Dani demobilizován a stal se pekařem. Jak sám říká, „rodina je důležitější než armáda“. Po válce Daniho v Srbsku navštívil pilot bombardéru, který sestřelil, z videa se zdá, že si přátelsky poklábosili. Jediné, co na pražském vystoupení sympatického Daniho trochu kazilo dojem, byly jeho politické poznámky o spravedlivému Srbsku a zlém západu, který po válce Danimu nabízel „miliony dolarů“, které on odmítl. O prezidentu Miloševičovi, který „odešel“ do Haagu (jako by tak učinil dobrovolně). Při těch slovech se člověk zamýšlí nad tím, do jaké míry je obyvateli toho kterého národa vymýván mozek národní propagandou, médii, bezprostředním okolím. TED, který se zrodil v Kalifornii, se přitom politickým tématům z podstaty vyhýbá.
Z „privátu“ do poradny
Abychom trochu odlehčili: Miroslava Slívová je žena, která pracovala v sexuálním byznysu, aby se z ní poté stala manažerka osobního rozvoje. Její vystoupení mělo několik silných i (asi nechtěně) veselých momentů. V hlavě mi utkvěla především věta: „Jednoho dne jsem si řekla, kočko, co budeš dělat dál? To budeš do padesáti sedět na privátě?“ Slívová pak využila svých zkušeností v byznyse včetně zážitku z opravdového dna, kdy ji klient „na privátě“ málem zabil, a stala se mentorkou prostitutek. Spolupracuje třeba s hnutím Rozkoš bez rizika, které dívkám z ulice pomáhá. To je záslužné a velmi potřebné. Jiná otázka je, pro kolik bývalých prostitutek je na trhu osobního rozvoje místo a kde se mohou uplatnit ty ostatní.
Když mluvíme o kapacitě, je na čase zmínit Nicka Goldmana, britského vědce z Cambridge, který se zabývá otázkou, jak skladovat data. Diskety, cédéčka, brzy i USB disky jsou přežité nosiče. Co přijde po nich? Goldman a jeho tým zkusili navázat data na DNA – základní stavební prvek živých organismů. Podařilo se jim vložit zvukový záznam, pdf soubor a obrázek ve formátu jpg do malého zrníčka DNA. Kdyby se touto metodou všechna dostupná data uložila, vešla by se do jednoho automobilu, spočítal Goldman. Problém je, že metoda je zatím velmi drahá.
Jsme si vědomi, že výčet sedmi řečníků z TEDx Prague rozhodně neposkytuje reprezentativní průřez sobotním maratonem. Ty další, ať už skvělého chirurga bez hranic Tomáše Šebka, výtvarníka Kryštofa Kinteru nebo ultraběžce René Kujana, si budete moci již brzy prohlédnout na videu na stránkách TEDx. Hlavně je to ale výzva – příště TEDx navštivte osobně. Ta atmosféra se totiž musí zažít.
