Češi se stále příliš spoléhají na skládkování navzdory tomu, že je to nejméně vhodný způsob nakládání s odpady. Už za dva roky by se přitom v tuzemsku mělo podle zákona o odpadech recyklovat alespoň šedesát procent komunálního odpadu. Navíc by se měl poměr recyklovaného odpadu každých pět let zvyšovat. Data přitom ukazují, že se situace v posledních letech nemění.
Na skládkách stále končí téměř polovina komunálního odpadu. Kromě nevzhlednosti a zápachu má skládkování další nevýhody. Ze skládek například uniká skleníkový plyn metan, hrozí únik skládkových vod a ani svoz odpadu není bez rizika.
Zákon o odpadech vycházející z evropské směrnice ukládá povinnost od roku 2025 recyklovat alespoň šedesát procent odpadu a třeba v roce 2035 už to bude muset být alespoň sedmdesát procent. Recyklování odpadu mají na starosti obce.
V současnosti Česko podle dat ministerstva životního prostředí využije přibližně 55 procent komunálního odpadu. K cíli šedesáti procent se to nezdá být daleko, ovšem jak ukazují ministerská data, podíl využitého odpadu neroste, a v některých letech dokonce klesá.
Stát proto chce donutit obce, aby třídily více. Pokud třídit nebudou, budou platit větší poplatky za skládkování. „Hlavním nástrojem je zákonem určený rostoucí poplatek za ukládání využitelných odpadů na skládku. Ten ještě v roce 2020 činil pouhých 500 korun za tunu a postupně roste. Letos je to již 1000 korun a cílová výše je 1850 korun v roce 2029,“ vysvětluje mluvčí ministerstva životního prostředí Lucie Ješátková.
Co patří do komunálního odpadu
Pojem komunální odpad zahrnuje vše, co lidé vyprodukují v běžném životě. Je to tedy veškerý odpad, který vzniká činností fyzických osob na území obce. Tříděním odpadu se jednotlivé složky rozdělují na papír, plasty, sklo, nápojové kartony, kov, oleje a tuky nebo bioodpad. Rozdělené složky pak mohou putovat do jednotlivých zařízení na zpracování.
Důležitou součástí zákona o odpadech je povinnost odděleného sběru bioodpadu. Ten zahrnuje zbytky potravin, zahradní odpad, ale také papírové ubrousky a pleny. Oddělený sběr bioodpadu umožňuje jeho kompostování, jehož produktem je kvalitní kompost využitelný ke zlepšení vlastností půdy.
V třídění biodpadu Česko zaostává. Na základě dat neziskové organizace Arnika ho jeden člen domácnosti vyprodukuje v kuchyni až 75 kilogramů. K tomu navíc na člověka připadá až 200 kilogramů odpadu ze zahrad nebo parků.
V Česku stále chybí kvalitní infrastruktura kompostování. Komunální sběrná místa pro bioodpad obvykle vycházejí spíše z iniciativy občanských spolků. Některé obce nabízejí pravidelný svoz bioodpadu, což je ale finančně nákladná varianta. Praxe dlouhodobě ukazuje, že pokud mají lidi sběrná místa blízko, případně město zajišťuje odvoz přímo z domácností, roste ochota třídit.
Další snahou ministerstva životního prostředí je podpora energetického využití odpadů. Některé druhy komunálního odpadu, které nelze efektivně recyklovat, mohou být využity k výrobě elektřiny nebo tepla.
Nejvíce odpadu produkují Středočeši
Množství vyprodukovaného odpadu v obcích v absolutních hodnotách ovlivňuje velikost obcí, respektive krajů. Nejvíce odpadu tak připadá na Prahu a Středočeský kraj. Ten ale zůstává na prvním místě i v případě, že se množství přepočítá na obyvatele.
Jeden obyvatel Středočeského kraje průměrně vyprodukuje 623 kilogramů odpadu ročně. Následuje Jihočeský kraj, kde připadá 586 kilogramů na hlavu. Naopak nejméně odpadu vytvářejí obyvatelé Královéhradeckého kraje, a to 520 kilogramů ročně, o sto tři kila méně než obyvatelé Prahy.
V porovnání množství komunálního odpadu se zeměmi Evropské unie patří Česko k horšímu průměru. Se svými 470 kilogramy na obyvatele se řadí na patnácté místo za Francii, jejíž občané vyprodukují na hlavu 461 kg odpadu. Nejvíce odpadu vytvářejí Lucemburčané (793 kg), Dánové (786 kg) a Belgičané (759 kg), nejméně Rumuni (302 kg), Poláci (362 kg) a Estonci (395 kg).
V některých evropských zemích je podle Eurostatu nakládání s odpady na dobré úrovni. K unijní špičce paradoxně patří země, které ho produkují nejvíce. Premiantem ve skládkování – tedy co nejmenším množství končícím na skládce – jsou Belgičané, Němci a Švédové. Na skládky ukládají méně než jedno procento komunálního odpadu. Jednotky procent komunální odpadu na skládky ukládá i Lucembursko a Nizozemsko. Nejméně odpadu na skládky ukládá Dánsko.
Česko by se od ostatních mohlo přiučit v energetickém využití odpadů. Dánové téměř neskládkují, protože z převážné části odpadu vyrobí energii nebo teplo. Podobně je na tom Švédsko.
Evropskou směrnici stanovující cíle recyklace komunálního odpadu splňují kromě uvedených třeba Slovinsko a Litva, které dokážou recyklovat více než šedesát procent odpadu.
Skládkování nejvíce využívají země, které v přepočtu na obyvatele vytvářejí odpadu poměrně málo. Rumunsko recykluje nebo jiným způsobem využívá jen necelých devatenáct procent, téměř 65 procent odpadů končí na skládkách v Chorvatsku. Okolo osmdesáti procent komunálního odpadu se také bez dalšího využití zbavují Malta a Kypr, jejich produkce je navíc výrazně vyšší.
Netrefený odpadový cíl pro rok 2025
Ministerstvo životního prostředí, zpracovatelé i samotní producenti odpadu mají před sebou nelehkou úlohu. Snahy o zlepšení recyklace povedou spíše k pokusu o naplnění cíle v roce 2030, kdy by se v Česku mělo recyklovat 65 procent odpadu.
Kromě vyšších poplatků za skládkování se ministerstvo spoléhá na maximální míru třídění odpadů a recyklaci. Rezort to podporuje dotacemi z operačního programu Životní prostředí, který má k dispozici do roku 2027 přes sedm miliard korun na odpadové hospodářství.
Ministerstvo se chce také zaměřit na podporu prevence vzniku odpadu a na speciální systém odpadového hospodářství, který by měl přimět domácnosti neplýtvat. „Obce mohou využívat sběr a zavádění chytrých systémů odpadového hospodářství, jako je systém door-to-door nebo systém PAYT (pay as you throw – pozn. red.) neboli zaplať, kolik vyhodíš,“ popisuje Ješátková.
PAYT umožňuje sledovat, kolik která domácnost vyhodí komunálního odpadu do černé popelnice. Z té už je cesta většinou pouze na skládku. Na základě množství v popelnicích pak obec vyměří poplatek. Systém by tak měl motivovat lidi k co největšímu třídění recyklovatelného odpadu.
Problémy ale mohou nastat u ekonomicky znevýhodněných skupin nebo u obyvatel ve vyloučených lokalitách. Systém může v extrémních případech vést ke vzniku nelegálních skládek a nepříznivě ovlivňovat životní prostředí v obci.
Alternativní přístup k odpadům nabízí představa cirkulární ekonomiky. Podle Institutu cirkulární ekonomiky je nutné hledat inspiraci v přírodních ekosystémech, které si s případným odpadem přirozeně poradí.
Zlepšení situace ministerstvo očekává v nejbližších letech, během nichž budou požadavky odpadových zákonů přecházet do praxe. Například v roce 2030 už bude podle zákona zakázáno skládkovat využitelný odpad.
