„Důvěra je v takovém případě spojena s vládním návrhem, který putuje do sněmovny,“ řekl ústavní právník Jan Kysela. Pokud vláda zákon ve sněmovně prosadí, automaticky má nadále i důvěru. „Pokud je rozhodnutí sněmovny záporné, nemá vláda zákon, ani důvěru. Pokud ho sněmovna do tří měsíců neprojedná, rozpustí se,“ vysvětlil Kysela.
Svázání zákona s důvěrou vládě se podle něj ale dá použít pouze na projednání ve sněmovně až do třetího čtení, nikoliv na sněmovní hlasování o zákoně vráceném Senátem či prezidentem. „Protože ten konstrukt je šitý na míru tříměsíční lhůtě pro projednání ve sněmovně,“ řekl.
Ministr financí Miroslav Kalousek (TOP 09) dnes naopak prohlásil, že o důvěře vládě se bude rozhodovat pokaždé, když Sněmovna bude o vládním stabilizačním balíčku hlasovat, tedy i při hlasováním o senátním či prezidentském vetu. Zákon o jednacím řádu předpokládá, že vláda spojí se zákonem žádost o vyslovení důvěry už při jeho předložení.
„Vláda je oprávněna žádat, aby sněmovna skončila projednávání vládního návrhu zákona do tří měsíců od jeho předložení,“ stojí v pravidlech jednání dolní komory. Její organizační výbor v takovém případě navrhne sněmovně ke schválení časový harmonogram projednávání zákona při zachování lhůt na jeho schvalování.
Znamená to, že první čtení zákona musí být nejdříve po deseti dnech po jeho předložení, výbory budou mít na projednání předlohy 60, minimálně ale 30 dní. Druhé čtení může být nejdříve 24 hodin po projednání navrhovaného zákona ve výborech, závěrečné schvalování pak za dalších 72 hodin, pokud sněmovna tuto lhůtu o den nezkrátí. Návrh časového postupu má sněmovna schválit už v rámci prvního čtení předlohy.
Kalousek a další vládní politici tvrdí, že celý postup stihnou tak, aby mohli po schválení balíčku prosadit na něm závislý státní rozpočet na příští rok. Předpokládají ale, že budou využívat možnosti svolávat kvůli zákonu mimořádné jednání sněmovny.
