Symbol povodní roku 1997 Troubky se stále vyrovnávají s následky | E15.cz

Symbol povodní roku 1997 Troubky se stále vyrovnávají s následky

ČTK

Pouze klíče v ruce zůstaly před 15 lety nyní osmapadesátileté Věře Butorové z Troubek na Přerovsku. Ze střechy domu ji tehdy zachránil vrtulník, po domě se vzápětí slehla zem. Společně s ním voda smetla i všechny věci, které si za svůj život s rodinou pořídila. Ačkoliv od povodní uplynula řada let, má žena obraz žena stále před očima. A stejně jako její sousedi stále pociťuje důsledky. V obci, která se stala v roce 1997 symbolem katastrofálních záplav, mnozí dodnes splácejí půjčky na nové domy.

„Vrátila jsem se tehdy z nemocnice na hody domů. Když přišla povodeň, vylezli jsme všichni na střechu. Baráky kolem padaly jako krabičky od sirek. Brali nás vrtulníkem na laně. Nezůstalo nám vůbec nic, v ruce jsem držela akorát klíče od domu. A ten spadl,“ řekla ČTK Butorová. „Domy v celé ulici byly dole. Všichni jsme tady ale nakonec zůstali a postavili domy nové. Těžko se odchází. Říká se, kde se zrodíš, tam se hodíš,“ doplnila ji její kamarádka.

Dnes jsou následky katastrofy, která se tudy prohnala 7. července, již odstraněny. Z paměti zdejších obyvatel, kteří přišli o devět blízkých či sousedů, však vymazány nejsou. A stále je děsí velká voda. „Před dvěma roky jsem zase vyhazovala koberce z baráku, dodnes žijeme v půjčkách, lidé je měli většinou na 17 let. Když je velká voda, lidé se leknou. Jsme ve střehu. To podvědomí tady pořád je,“ doplňuje žena.

„Sledujeme předpovědi, varování meteorologů. A litujeme toho, koho voda zasáhne. Víme, o čem to je,“ dodává obyvatelka Troubek a mlčky se znovu pustí do okopávání předzahrádky.

Také podle starosty obce Radka Brázdy se ničivé záplavy lidí stále dotýkají. Patnáctileté smutné výročí si i letos připomenou mnozí z nich u pomníčku s vytesanými jmény obětí. „Záleží na každém z nich, jak si to vybavuje, jak moc na to chce myslet,“ přemítá starosta. A vzápětí dodává, že člověk, který přijede do Troubek a neví, co je tehdy potkalo, si při procházce po vesnici ničeho nevšimne. Maximálně jej upoutá opuštěná obecní ubytovna, která tehdy poskytovala zdejším lidem střechu nad hlavou. „Ta obec se úplně změnila, hlavně stavebně. Domky, které tady byly, už nejsou, jsou úplně nové. Spíše by ho zarazilo, že ta obec je zcela nová. Vypadá spíše jako satelitní,“ doplnil starosta.

Typická hanácká obec se od těch sousedních liší nejen novými domy, ale i neobvyklým tichem, který na dědinách podobného typu nebývá zvykem. Málokde totiž na tamních zahrádkách kvokají slepice. Poté, co se drůbež utopila, mnozí zdejší obyvatelé na její chov zcela rezignovali. „Nemáme už slípky, ani králíky, nic. Utopilo se to při posledních povodních. A řekla jsem si: už konec,“ dodala Věra Butorová.

Do obce o rozloze 2100 hektarů, kde dnes žije kolem 2000 obyvatel, vtrhla voda 7. července 1997 ve 22:30. Živel srovnal se zemí více než polovinu domů v obci; zbourat se muselo 335 stavení a o střechu nad hlavou přišla polovina ze 2000 troubeckých občanů. Škody, které nečekaný příval vody napáchal, dosáhly 700 milionů korun. V obci poté vyrostlo na 200 nových domů. Drtivá většina lidí, kteří katastrofu zažili, zůstala. Na definitivní protipovodňovou ochranu, která by je od podobné ničivé síly v budoucnu ochránila, čekají přitom dál.

Autor: ČTK
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!